Kaessi je zvyklá vědět, o co jde a co se chystá, plán ukrýt se na odlehlém venkově se jí tudíž nemůže zamlouvat. A proto bere věci do svých rukou.
Nepatřičná (5. část)
Dostat se za hranice – splněno. Ale když se váš národ vrhne do boje, stačí jen utéct za čáru?
Nepatřičná (4. část)
Útěk je únavný, ale nelze se zastavit, dokud člověk není v bezpečí. Asgeir a Kaessi míří za hranice.
Nepatřičná (3. část)
Ačkoliv Kaessi není z Asgeirova doprovodu právě nadšená, správně soudí, že ho na cestu zpátky na zámek potřebuje. S vidinou brzkého návratu domů není zas až tak těžké to překousnout.
Druhá otázka je, jestli všechno půjde tak rychle.
Nepatřičná (2. část)
Leželi tam spolu ve tmě, povídali si… co to vlastně přerušilo Kaessinu zpověď?
Nepatřičná (1. část)
Aisling as Cill Airne byla vychována jako léčitelka a šermířka, tudíž měla v ruce všechny karty pro to, aby se zamotala do nejedné podivné situace.
Ne všechny dámy se ale narodí s takovými předpoklady. Některé se narodí jako…
…inu, dámy.
Střípky #3 – Reine Laragh
Reine Laragh pochází z Tessary, z rodiny hokynáře. Je nejmladší ze tří dětí, a protože její dva bratři stačili k naplnění otcových ambic a vyhlídek na převzetí živnosti, bylo nejmladší dceři coby rozmar umožněno studium. Ti, kdo zvídavou, temperamentní a nadmíru živou dvanáctiletou Reine znali, byli značně překvapeni jejím odchodem do kláštera roselliánského řádu, taktéž jediné tessarské dívčí školy.
Síla zvyku (2. část)
Podala jsem strážnému u brány svazek dokumentů a doufala, že si nevšimne, jak se ošívám. Moje nová košile měla divný střih, šněrovačka mi nedovolovala pořádně se nadechnout a byla jsem teď vážně ráda, že jsem si v rámci převleku za lékárnici nevzala sukni.
Voják při studiu mých lejster pokyvoval hlavou, zběžně nakouknul do brašen u Sionova sedla i do zavazadel, kterými jsem obložila obě kobyly, pak se ponořil do jakéhosi svého seznamu a odškrtnul si mě.
„To víte, paní,“ pokrčil rameny, „trefila jste se zrovna do čarodějnickýho sletu, tak jsme museli zvýšit bezpečnostní opatření.“
Síla zvyku (1. část)
Už chvíli jsem si chtěla napsat nějakou honbu za pokladem, tak jsem Ais na jednu poslala. A při té příležitosti jsem si pohrála s dějovou linií. Je potřeba zkoušet nové věci a prošlapávat neprošlapané stezky. Ať se líbí!
„Klid, hochu, klid,“ zasměju se a popleskám Sionnacha po krku. Kůň pohodí hlavou a nervózně přešlapuje, protože cítí, že mi nervy drnčí napětím. Ještě deset kroků, osm, tři… Těsně před strážným přitáhnu otěže, sesednu a podám mu svoje doklady.
„Už odjíždíte?“ nadhodí voják tázavě a zcela zbytečně.
„Co bych tu dělala v prázdným stanu?“ předvedu mu dokonale neupřímný úsměv. „Všechno pryč, vykoupili jste mi celou lékárnu.“
Střípky #2 – Theodor Carwyn
Theodor Carwyn strávil dětství střídavě v Dhamse, hlavním městě velkoknížectví, a u dvora vévody z Adoru, když spolu se zbytkem rodiny doprovázel svého otce, knížecího diplomata. V patnácti letech rodinu šokoval svým rozhodnutím jít studovat na Acadaemii Magicu, kde se chtěl věnovat především alchymii. Odmítnutý Theodor, který nikdy dřív k magii neinklinoval, je překvapil několika nekontrolovanými pulsy magické energie, zdemoloval reprezentační jídelnu a přiměl tak rodiče, aby mu studium na Acadaemii umožnili.