Závěrečná část povídky. Ať se líbí.
Škola má vlastní střelnici, zatrénovat si s lukem není na Graaffu problém. Pokud ovšem člověk nemá v úmyslu přivazovat k dříku šípů řetízek s kovovou destičkou a pak sledovat, jak šípy jeden za druhým míjí střed terče. Raději se s experimenty vytratíme zpátky do lesů, opačným směrem, než kudy se jde za jordaky, do míst, kde můžeme střílet do prudkého svahu.
Podle archivu to vypadá, že jsem loni skorem nic nenapsala (kromě tradičního slunovratového střípku a té záležitosti s kentaurem, která do něj přetekla z roku ’21). Je to tím, že část roku jsem psala tenhle text a další, větší část se ho s betačtenářskou pomocí snažila zcivilizovat.
Už si nejsem jistá, proč přesně jsem loni touhle dobou měla pocit, že to všechno nutně potřebuju napsat. Možná lepší tak.
Již tradičně – díky za ocelové betačtenářské nervy! A, laskaví čtenáři, pokud byste k tomu rádi něco dodali, jste vítáni.
Ať se líbí.
(Tradiční a tradičně stručné shrnutí uplynulého roku, jakodycky.)
Přesně před rokem jsem psala, že pro popis uplynulého roku nenacházím slov. Ani za dalších tři sta pětašedesát dní jsem je nenalezla. Snad jen že věci skvělé byly letos ještě skvělejší a ty špatné horší.
Převládající dojem z roku 2022 je nedostatek času pro kreativitu. V době relativně nedávné jsem udělala pár rozhodnutí, která měla za následek mnohem pevnější rozvrh pro koníčky a mnohem víc času v MHD. (Což, vzhledem k tomu, že před změnami jsem prakticky všude chodila pěšky, nebyl až takový problém.) Vůbec si nestěžuju, jsem s vývojem situace povšechně spokojená… jen klidu a nálad pro psaní bych si přála mít víc. Pracuje se na tom.
(Jo, a disciplíny!)
Občas si říkám, že v tom kreslení nejsem úplně marná. A pak vezmu tablet do ruky znovu a nic, omyl, sorry, jsem naprosto marná. (Co si budem, ono by mi pomohlo, kdybych se rozhodla, že jsem kreslířka a budu na tom systematicky pracovat. Nebo psavec a ditto. Nebo tanečnice a ditto, ale ne to zkoušet vybalancovat všechno najednou.) Letos se i představa o péefku vyvíjela v průběhu kreslení, do toho GIMP neuměl, co jsem zrovna potřebovala, a padal, když se mi zrovna hezky povedla ruka.
Ale důležitá je myšlenka.
Milí čtenáři, poutníci, kolemjdoucí – ať je co nejlíp.
(Já to říkala, že bude Yule za všechny drobný.)
Váhám, jestli si vynadat (protože nechávám všechen úklid a kompletaci dárků na poslední chvíli a pak to chci udělat všechno a stříhám fotku, aby se vešla do rámečku, a přerážím se o šňůru od vysavače a lepím na okno světýlka a myju dřez a chci hrome vědět, jestli byl špatně rozměr rámečku nebo fotky) nebo se pochválit (protože jsem v práci zanechala víceméně čistý stůl a pofackovala jsem všechen potřebný úklid a povedlo se mi i napsat slunovratový střípek).
Budu nad tím dumat dál. Vy mějte krásný Yule, slunovrat, Vánoce a tak vůbec.
A pozor na slunovratové ohně!
… tak relaxačně, že jsem opomněla listopadový příspěvek
Ale nebudu si za to nadávat, protože nějaký ten relax si zasloužím. Alespoň maličký. (Zde vložte zoufání, kterak nic nestíhám, z některého minulého článku, anžto věci se sice mění, ale nikoli správným směrem. V některých záležitostech si za to můžu sama a s novým rokem to hodlám řešit, v některých za to nemůžu a stůjtež při mě všichni bozi.)
Krom toho, není zle, je mi vlastně celkem fajn. Nepřipadám si už jako na kreativní poušti. Momentální série nápadů není na Nobelovku za literaturu, není asi ani na pořádnou soutěžní povídku, ale jsou to nápady, nápady v plurálu, a to samo o sobě je pokrok. Něco málo si bokem datlím, přemýšlím, z čeho bych vylovila slunovratový střípek (a nenapadá mě nic, to zas bude Yule za všechny drobný). Tančím, cvičím, háčkuju, a dneska jsem zase jednou vytáhla tablet.
(Hlavně že svátek imaginární postavy zaregistruju, co?)
Klidná neděle po hektických týdnech, a navíc zrovna Theodorova (já vím, po česku Teodorova, ale je mi to upřímně fuk). A tak jsem do plánů na relaxaci zahrnula i kreslení, a letos Theodor dostane k svátku psací soupravu.
…betačtenářových ústřelech a dalších potížích.
Během první stránky jsem třikrát dostal ústřel, kolikrát to měnilo směr, pravil mi betačtenář k textu, o kterém teď nebudeme hovořit. Co věta, to tři nový informace! A mně se chtělo kňučet to je tím, žes nečet těch předchozích deset…
Jenže měl samozřejmě pravdu, protože povídka má být srozumitelná sama o sobě.
Ledaže píšete povídkovou sbírku, kde budou potřebné texty pevně a nedělitelně spolu.
Nebo povídkový román.
Nebo…
…vlastní komfortní zóny, aneb tak trochu Téma týdne
Už delší dobu, a tím myslím tak rok, se občas probrouzdám šablonami a hledám, jestli se mi nějaká nezalíbí. Přece jen design blogu byl, jma nějaké drobnůstky a jednu výměnu fotky v záhlaví, stejný od roku 2013, kdy mi Twenty Ten přišla perfektně jedoduchá, čistá a funkční. A i když to se mnou poslední dobou cukalo, že by to chtělo změnu, nebyla jsem schopná definovat, v čem by ta změna měla spočívat, a zavírala jsem přehled šablon s tím, že pro sebe nic lepšího než dvacetdesítku stejnak nenajdu.
Až včera to bylo jinak, a po chvíli hraní s GIMPem a vztekání se nad widgety má web nový kabát. Elegantnější, ale stále do zelena, alespoň záhlavím (jiný výřez ze stejné fotky, a jako poznávací znamení jsem tam nechala i Aisin meč). Tak mám snad zase alespoň na pět let vystaráno.
A ať tohle není jenom suchá režijní poznámka, tak vám tu nechám ještě dvě zelené fotky, co jsem přikládala ke včerejšímu Tématu týdne.
Když jsem si koupila grafický tablet a začala s ním experimentovat, říkala jsem si, že je to jen otázka úklidu a skladovacího prostoru – tabletem si neudělám kaňky na podlaze a nebudu mít ve stole narůstající hromadu kreseb. Co se techniky týče, chtěla jsem s perem zacházet stejně jako s tužkou nebo štětcem, žádné vychytávky.
A pak jsem velmi rychle přišla na to, jak těžké je zaplnit barvou velkou plochu, aby to vypadalo dobře (alespoň pro mě), a začala jsem možnosti digitální kresby opatrně používat. Především to, že si vymaluju plochu jednolitou podkladovou barvou a pak na ni jen vrším stínování. Výsledky byly rozhodně lepší, ale připadalo mi, že tak nějak podvádím.
(Ne, nemám tam překlep, a beztak jsem nikdy nevěděla, co do rubriky “o blogu” patří.)
Čas od času se v mé bublině vynoří nějaká ta dobře míněná rada, jak překonat autorský blok. Fajn. A občas taky názor zhruba ve smyslu, že důležité je pečlivé plánování, kdo plánuje, toho blok přepadnout nemůže, plánování vše zachrání a tak.