O autobusech a pěších trasách aneb mé drobné norské kulturní šoky
Po cestách – Ålesund
…můžeme se usadit a konečně, v půl jedné ráno místo ve tři odpoledne, dorazit do Ålesundu!
Ålesund je město o téměř 60 000 obyvatelích, rozkládající se na ostrovech na západním pobřeží Norska (zhruba tam, jak se Norsko začíná zužovat k severu). Je známé jako přístav, centrum rybolovu a netypické norké město – po požáru v roce 1904 byl celý Ålesund vybudovaný znova v secesním stylu. Já architektuře rozumím jak koza petrželi, ale krásný je.
Po cestách – i København může být cíl
Protože na cestách už jsem (zase) byla.
Pořád je mojí nejčastější tvůrčí činností háčkování deky na čtecí křeslo. Pořád mám rozepsaný ten samý text, co už minimálně rok. (A snažila jsem se vzít si ho s sebou! Ale špatně jsem si ho uložila do telefonu a přišla na to dvanáct kilometrů nad zemí. To je nějakej druh rekordu.) Ale protože mám chuť psát, můžu vám vyprávět alespoň o letošní dovolené. A tentokrát, narozdíl od Oslo, to bude na víckrát. (Ale zase o cestě do Bergenu jsem nenapsala ani čárku, tak tímhle to vyvážím.)
A začneme pěkně od začátku – cestou.
Tolkien Reading Day 2026
(Alesoň letos nezapomenu úplně!)
Telegraficky stručné hlášení – téma letošního Tolkien Reading Day je Unlikely Heroes čili Nepravděpodobní hrdinové.
Můžete to probrat s kamarády, můžete se přidat k online akci Tolkien Society nebo najít nějakou jinou, můžete si o tom zahrát RPG, a samozřejmě můžete si odpovědět na základní otázku:
(Obrázek pochází z Middle-earth News (kam mě momentálně internet nepustí, tak jen doufám, že odkaz je stále validní), Tolkien Reading Day vyhlašuje Tolkien Society.)
A víte, proč mě napadlo zahrát si o tom RPG? Onehdá jsem měla možnost zahrát si starter set One Ringu, který je příběhově zasazený v Kraji a hrdinové příběhu jsou hobiti. V mém podání to dopadlo jako skutečně nepravděpodobný hrdina. Doporučuju.
Teď se jen tvářit, že to bylo naprosto úmyslně kvůli TRD a ne jen dávné, konečně přijaté pozvání…
Pour féliciter 2026
(Váš čarodějnický pyroman na příští rok!)
Milí čtenáři, přátelé, kolemjdoucí,
byl to zase jednou zajímavý rok. Hodně jsem přehodnocovala svůj vztah k tanci, respektive formě, v jaké se mu teď věnuju, což mi sebralo nemálo sil. Pracovní záležitosti byly ještě podstatně chaotičtější než dřív, nevím, proč jsem si myslela, že se to s novou pracovní pozicí zlepší, přesto jsem ráda, že jsem do té změny šla. Kreativně vím, že mám rozepsaný příběh, tuhle jsem ho otevřela a uvědomila jsem si, že netuším, jak jsem plánovala dokončit tu rozepsanou větu. Vím ale, jak zhruba má příběh pokračovat, takže se z toho časem nějak vybabrám.
Vánoce se mi letos vymkly zpod kontroly a docela mě to mrzí. Poslední den v práci mě moje průdušky významně upozorňovaly, že to kapánek přeháním, takže jsem si další dva dny naordinovala odpočinek a čaj. Jediným výsledkem bylo, že jsem pak nic nestíhala, dny před Štědrým dnem jsem trávila v kuchyni (ty pracny, které jsem dřív nestihla, holt budou na Tři krále. Nebo čínskej novej rok… Ale Yule log se povedl!), Štědrý den částečně ve vlaku a v důsledku toho byl stromeček v doupěti zbudován až na Štěpána. No co. Alespoň světýlka v kuchyňském okně byly.
Tak ať je líp a líp, moji milí.
(Myslím, že jsem na tablet nesáhla od loňského péefka, a bylo to poznat. Navíc jsem mezitím opět vyměnila počítač a v nové verzi Gimpu nejenže jsou moje oblíbené nástroje důmyslně ukryté, ale mám pocit, že se něco stalo s mým nejoblíbenějším akrylovým štětcem, najednou to není ono. Tohle jsou převážně olejové štětce.
Ale ta obloha, ta se mi líbí. Proto jsem ji taky nechtěla kazit žádným písmem.)
Yule 2025
(Slunovrat jsem prošvihla, ale Yule se v některých tradicích slaví i víc dní…)
Poslední týdny byly takové, jako před koncem roku v zaměstnání bývají, taneční kalendář taky nadmíru zajímavý, i slíbila jsem sobě a svým průduškám, že tenhle víkend budu odpočívat. Tak jsem odpočívala, zaspala slunovrat v Newgrange (naštěstí se dá podívat na záznam), vylepšila adventní talíř… a snažila se zachytit prchavý nápad na slunovratový střípek. Možná bych měla zainvestovat do zápisníku na noční stolek, protože v půl na půlnoc při usínání mi to znělo skvěle. Slunovratové odpoledne jsem strávila snahou o rekonstrukci toho pocitu.
Snad mi tam alespoň nikde nezůstal slonovrat…
Milí čtenáři, poutníci, kolemjdoucí, mějte požehnaný Yule, krásný slunovrat, Vánoce, cokoli slavíte.
Po létě
(Nebudu si nic vyčítat a zapřísahat se, že příští léto naplánuju s předstihem a naprosto skvěle. Sledujte.)
Už nehrozí taková vedra (hurá). Ještě je šero, když mi zvoní budík (ugh). Tramvaje jezdí častěji (hurá). Z obchodů zmizí sýry na grilování (ugh). Zase budu pravidelně tančit (…já už ani nevím).
Prostě, letošní léto je více méně hotovo. Obsahovalo nějakou práci a nějaké volno, nějaký klid a nějaké drama, nějaké zdolané kopce a nějaké kreativní posedávání. Letos jsem realizovala jen dva drobné výsadky za hranice, když jsem z Železné Rudy provedla výpady do Bavorska, jeden pěšky a jeden vlakem. Po bavorské straně Šumavy se chodí příjemně, našla jsem tam sympatické lesní stezky a u návštěvnického centra národního parku v Ludwigsthalu je výběh rysů, vlků, praturů a koní Převalského. (Pozorování: šelmy negativ, kopytníci z dálky, anžto zrovna obědvali v zázemí.)
Velbloud
Alissa kreslí jógu, pospousté
Pozici velblouda nemám nijak zvlášť ráda, protože mi obecně nejdou záklony a tenhle je náročný i na krk. Ale co, když mi ho aplikace nabídne, zacvičím si ho, a když jsem se s ním tenhle týden setkala po delší době poprvé, napadlo mě, že si ho vlastně můžu i nakreslit.
Rangs (2. část)
Víte, proč mě zajímá, jak se stavíte k dělení textů na kousky? Kolikrát mně se stalo, že jsem našla na něčím blogu zajímavý příběh, dobře napsaný, s originální zápletkou, prostě takový, jaký bych ráda zhltla za jeden studený sychravý den se spoustou čaje k tomu – a končil uprostřed. Žádné náznaky práce na pokračování, aktivitě autora, nic. Takže sama jsem radši, když najdu text, u kterého je jasné, že je dokončený.
Protože taky vím, že to mám se psací motivací a disciplínou všelijak, zásadně už nepouštím z ruky texty, které nejsou připravené ke zveřejnění celé. Takže když publikuju první část čehokoli, rovnou jdu k automatickému zveřejnění nastavit všechny ostatní, abych se pokud možno nestala jedním z výše zmínených autorů.
Druhá a závěrečná část povídky. Ať se líbí!
Rangs (1. část)
Milí čtenáři, nač to protahovat. „Nová“ povídka (radši nechci vědět, kdy jsem se tu o ní zmiňovala poprvé, zaručeně bych z toho byla smutná) byla uznána betačtenářem za publikovatelnou, a tak vám ji nesu. Z Racionálního rozhodnutí si někdo možná na jméno Rangs vzpomene, ale tentokrát se podíváme překných pár let nazpátek.
Nechci se v perexu opakovat s tradičním trablem v hledání vhodného názvu, zeptám se radši na jinou věc, která mi vrtá hlavou – co vy a delší texty v prohlížeči?
Mně nevadí, jsou-li ovšem rozumně zformátované (řádky přes celou šíři monitoru už bych asi nepřekousla, ani kdyby to byl Tolkien). Ale uvědomuju si, že v tomhle rozhodně nejsem reprezentativní vzorek, takže bych ráda měla nějakou další zpětnou vazbu. Raději povídku v jednom delším článku, nebo v několika kratších?
Popřemýšlejte, dejte vědět. A samozřejmě, ať se vám líbí povídka.