…a splíny a další věci, se kterými se mi rok za rokem srovnává hůř a hůř.

Už asi nemůžu říkat, že v práci je teď shon, je potřeba si přiznat, že moje práce je shon a lepší to v dohledné době nebude. Zářijové víkendy měly být všechny plné, ale i když se pár položek v diáři na poslední chvíli zrušilo, stejně jsem neměla energii na nic zajímavého a produktivního. (Dneska kupříkladu jsem si řádně zahrála Stardew Valley. Relax dobrý, námět k hovoru to není.)

Ale jedna věc se mi přece jenom povedla, dopsala jsem první draft povídky. Teď ještě betareading.

Mno, a zažila jsem drobný flashback – poznámky z vysoké mám náhodně pokreslené právě variantami uzlu přátelství, na kterém jsem trénovala stínování. Takže když jsem teď nutně potřebovala něco dělat rukama, dopadlo to uzlíkovitě.

Stejně jako strach z létání při dostatečně silné motivaci překonám (vůbec poprvé jsem, úplně vyklepaná, letěla do země zaslíbené na Smaragdový ostrov), i s neoblibou větších shromáždění lidí se dá v mezích něco dělat. (A je to jeden z benefitů mé současné práce – nepracuju s lidmi, takže mi o něco více sociální baterky zbývá na volný čas.)

A Svět knihy je dobrá motivace.

Pokračovat ve čtení →

Za oknem sněžilo, dnešní ráno jsem jako jediné v tomhle týdnu nemusela vstávat… co si budem, do ničeho se mi moc nechce. Tím míň, čím víc povinností a zařizování se kupí na obzoru. Takže jen odpočívám, piju čaj a nadávám si, že jsem na tak dlouho přestala cvičit jógu, protože kdo má tu flexibilitu teď dohánět…

Pokračovat ve čtení →

(Protože na cestách už jsem byla.)

V posledních měsících jsem si přivodila spáleniny od baletizolu, mimořádnou sobotní směnu v práci, poznala nového zubaře, dentální hygienu i chirurgickou pohotovost. Děje se spousta věcí a nejsou úplně kompatibilní s tvůrčími procesy. A taky jsem byla na cestách – vyrazila jsem na pár dní do Oslo. Tak vám nesu alespoň pár fotek.

Pokračovat ve čtení →