Plním předsevzetí

(Pomalu, ale jistě. Nebo tak něco.)

Předsevzala jsem si urovnat sbírku povídek o Kaessi. A pak se stala a děla spousta věcí. Řada úkolů mě ještě čeká, řadu věcí si musím urovnat a zpracovat. Ale i tak na sbírce pomalu pracuju a přidružené emoce si vylévám do zvláštního článku, který taky třeba jednou zveřejním.

Starší povídky jsem pročetla a odsouhlasila, k té nové jsem obdržela betačtenářské připomínky a nechávám si je projít hlavou. A snažím se nakreslit obálku.

Jak bych to jenom…

Kaessi je hraničářka, že ano. Je pro ni důležité, aby se v terénu nedala vidět,  aby splývala se svým okolím. Že ano. Že ano?

Eh, já vím… Budu na tom ještě pracovat.

Bloudění (vlastní) tmou

Hlavním úkolem, který jsem si dala na Velikonoce, bylo dopsat povídku. A přeťápla jsem to jen o den, to se pořád počítá jako úspěch!

Zmíněný text je momentálně ve fázi zapomínání, kterou odhaduju minimálně na měsíc (jak závidím autorce, která zmínila, že text nechává uležet do druhého dne jako těsto na perníčky…), následovat bude nějaké to úpění, zoufání, co jsem to zase vymyslela, doplňování pozapomenutého, a pak zas dostane betačtenář čtyři ústřely.

Ačkoli jsem poslední třetinu dotáhla ve dvou velkých večerních dávkách, pořád se mi nepovedlo vpravit se to psacího flow. Věčně jsem brouzdala po nesouvisejících webech, zkoumala taneční videa, případně nakládala myčku. Věděla jsem, co chci říct, ale nedařilo se mi to vyjádřit slovy.

Mimo jiné proto, že mi z toho vůbec nebylo dobře.

Pokračovat ve čtení →

V rovnováze

Hele, přát si to můžu, ne?

Další rychlovka do série když už to nezacvičím, alespoň to nakreslím. Můj rekord v držení vrány je asi  šest vteřin, a pak jsem vyšla ze cviku a zase bojuju s tím vůbec rovnováhu najít, natož ji udržet.  Ale  při vyhledávání podkladů jsem narazila na pár tipů, se kterými to možná příště půjde líp.

Pokračovat ve čtení →

Nepatřit nikam (2. část)

Závěrečná část povídky. Ať se líbí.

Škola má vlastní střelnici, zatrénovat si s lukem není na Graaffu problém. Pokud ovšem člověk nemá v úmyslu přivazovat k dříku šípů řetízek s kovovou destičkou a pak sledovat, jak šípy jeden za druhým míjí střed terče. Raději se s experimenty vytratíme zpátky do lesů, opačným směrem, než kudy se jde za jordaky, do míst, kde můžeme střílet do prudkého svahu.

Pokračovat ve čtení →

Nepatřit nikam (1. část)

Podle archivu to vypadá, že jsem loni skorem nic nenapsala (kromě tradičního slunovratového střípku a té záležitosti s kentaurem, která do něj přetekla z roku ’21). Je to tím, že část roku jsem psala tenhle text a další, větší část se ho s betačtenářskou pomocí snažila zcivilizovat.

Už si nejsem jistá, proč přesně jsem loni touhle dobou měla pocit, že to všechno nutně potřebuju napsat. Možná lepší tak.

Již tradičně – díky za ocelové betačtenářské nervy! A, laskaví čtenáři, pokud byste k tomu rádi něco dodali, jste vítáni.

Ať se líbí.

Pokračovat ve čtení →

Pour féliciter 2023

(Tradiční a tradičně stručné shrnutí uplynulého roku, jakodycky.)

Přesně před rokem jsem psala, že pro popis uplynulého roku nenacházím slov. Ani za dalších tři sta pětašedesát dní jsem je nenalezla. Snad jen že věci skvělé byly letos ještě skvělejší a ty špatné horší.

Převládající dojem z roku 2022 je nedostatek času pro kreativitu. V době relativně nedávné jsem udělala pár rozhodnutí, která měla za následek mnohem pevnější rozvrh pro koníčky a mnohem víc času v MHD. (Což, vzhledem k tomu, že před změnami jsem prakticky všude chodila pěšky, nebyl až takový problém.) Vůbec si nestěžuju, jsem s vývojem situace povšechně spokojená… jen klidu a nálad pro psaní bych si přála mít víc. Pracuje se na tom.

(Jo, a disciplíny!)

Občas si říkám, že v tom kreslení nejsem úplně marná. A pak vezmu tablet do ruky znovu a nic, omyl, sorry, jsem naprosto marná. (Co si budem, ono by mi pomohlo, kdybych se rozhodla, že jsem kreslířka a budu na tom systematicky pracovat. Nebo psavec a ditto. Nebo tanečnice a ditto, ale ne to zkoušet vybalancovat všechno najednou.) Letos se i představa o péefku vyvíjela v průběhu kreslení, do toho GIMP neuměl, co jsem zrovna potřebovala, a padal, když se mi zrovna hezky povedla ruka.

Ale důležitá je myšlenka.

Milí čtenáři, poutníci, kolemjdoucí – ať je co nejlíp.

Slunovrat 2022

(Já to říkala, že bude Yule za všechny drobný.)

Váhám, jestli si vynadat (protože nechávám všechen úklid a kompletaci dárků na poslední chvíli a pak to chci udělat všechno a stříhám fotku, aby se vešla do rámečku, a přerážím se o šňůru od vysavače a lepím na okno světýlka a myju dřez a chci hrome vědět, jestli byl špatně rozměr rámečku nebo fotky) nebo se pochválit (protože jsem v práci zanechala víceméně čistý stůl a pofackovala jsem všechen potřebný úklid a povedlo se mi i napsat slunovratový střípek).

Budu nad tím dumat dál. Vy mějte krásný Yule, slunovrat, Vánoce a tak vůbec.

A pozor na slunovratové ohně!

Pokračovat ve čtení →

Relaxačně

… tak relaxačně, že jsem opomněla listopadový příspěvek

Ale nebudu si za to nadávat, protože nějaký ten relax si zasloužím. Alespoň maličký. (Zde vložte zoufání, kterak nic nestíhám, z některého minulého článku, anžto věci se sice mění, ale nikoli správným směrem. V některých záležitostech si za to můžu sama a s novým rokem to hodlám řešit, v některých za to nemůžu a stůjtež při mě všichni bozi.)

Krom toho, není zle, je mi vlastně celkem fajn. Nepřipadám si už jako na kreativní poušti. Momentální série nápadů není na Nobelovku za literaturu, není asi ani na pořádnou soutěžní povídku, ale jsou to nápady, nápady v plurálu, a to samo o sobě je pokrok. Něco málo si bokem datlím, přemýšlím, z čeho bych vylovila slunovratový střípek (a nenapadá mě nic, to zas bude Yule za všechny drobný). Tančím, cvičím, háčkuju, a dneska jsem zase jednou vytáhla tablet.

Pokračovat ve čtení →

Theodorovi

(Hlavně že svátek imaginární postavy zaregistruju, co?)

Klidná neděle po hektických týdnech, a navíc zrovna Theodorova (já vím, po česku Teodorova, ale je mi to upřímně fuk). A tak jsem do plánů na relaxaci zahrnula i kreslení, a letos Theodor dostane k svátku psací soupravu.

Pokračovat ve čtení →

O samostojných povídkách

…betačtenářových ústřelech a dalších potížích.

Během první stránky jsem třikrát dostal ústřel, kolikrát to měnilo směr, pravil mi betačtenář k textu, o kterém teď nebudeme hovořit. Co věta, to tři nový informace! A mně se chtělo kňučet to je tím, žes nečet těch předchozích deset…

Jenže měl samozřejmě pravdu, protože povídka má být srozumitelná sama o sobě.

Ledaže píšete povídkovou sbírku, kde budou potřebné texty pevně a nedělitelně spolu.

Nebo povídkový román.

Nebo…

Pokračovat ve čtení →