Už mě znáte a víte, jak to dopadá, když mi dochází slova – začnu si kreslit.
Tak si tak kreslím, kreslím, zkouším stínovat…
Tolkien Reading Day
“Ať řekne přítel a vstoupí.”
Náhody. Všude náhody.
Náhodou na mě vyskočí oznámení o Tolkien Reading Day. Náhodou mám ve své zbrusu nové a značně skromné knihovničce Společenstvo Prstenu, které jsem si před časem půjčila jako konejšivé čtení na unavené večery. A náhodou jsem ho posledně odložila těsně před vstupem Společenstva do Morie, z kteréhož místa pochází citát v úvodu. Protože jen náhodou je tématem letošního Tolkien Reading Day zrovna přátelství.
A co budete číst vy?
(Tolkien Society) (zdroj obrázku – Middle-earth News)
Tradičně
Naprostá většina mých pokusů o tvůrčí psaní se odehrála přes klávesnici. Nebylo to jen nadšením pro moderní technologie, z toho mě ostatně jen tak někdo nepodezřívá. A po jednom náhodném, milém rozhovoru s jistým kavárenským povalečem jsem i přišla na to proč.
Nepatřičná (8. část)
Dobrá, život na riasckém zámku už pro Kaessi není přijatelná možnost, jakožto ani nikde jinde v Tosaithu. Kam se ale s tou svou existencí vrtnout?
Nepatřičná (7. část)
Kaessi dosáhla svého, je zpátky doma na zámku.
Teď jen poprat se s tím drobným detailem, že zámek je v držení nepřátelské armády.
Nepatřičná (6. část)
Kaessi je zvyklá vědět, o co jde a co se chystá, plán ukrýt se na odlehlém venkově se jí tudíž nemůže zamlouvat. A proto bere věci do svých rukou.
Nepatřičná (5. část)
Dostat se za hranice – splněno. Ale když se váš národ vrhne do boje, stačí jen utéct za čáru?
Nepatřičná (4. část)
Útěk je únavný, ale nelze se zastavit, dokud člověk není v bezpečí. Asgeir a Kaessi míří za hranice.
Nepatřičná (3. část)
Ačkoliv Kaessi není z Asgeirova doprovodu právě nadšená, správně soudí, že ho na cestu zpátky na zámek potřebuje. S vidinou brzkého návratu domů není zas až tak těžké to překousnout.
Druhá otázka je, jestli všechno půjde tak rychle.
Nepatřičná (2. část)
Leželi tam spolu ve tmě, povídali si… co to vlastně přerušilo Kaessinu zpověď?