Nezapomínají (2. část)

povidkaElfové nezapomínají a já taky ne, moc dobře vím, že dlužím závěr příběhu. Tu je.

Většinu následujícího dne věnuju polehávání v posteli, pití zázvorového čaje a přemýšlení. Není těžké uhodnout, z čeho mi bylo tak zle, a ani kdo zná palác a služebnictvo tak dobře, aby mi mohl nenápadně a bez potíží poslat dortík s překvapením.

Docela úspěšně se o mě pokouší strach. Jsem tu sama, protože Asgeir odkvačil zpátky do paláce přihlížet dalším pokusům o vyjednávání, a že bych byla zrovna ve formě a plná síly, to se taky říct nedá. Skýtám teď velmi snadný terč.

Pokračovat ve čtení →

Nezapomínají (1. část)

povidkaZáklad téhle povídky, vyprávění o tom, jak se Kaessi vrátí do Tosaithu a jak ji tam přivítají, jsem měla v hlavě už dlouho, takže když jsem doladila detaily v logice příběhu, šlo to všechno ráz naráz. (Krom názvu. Přiznávám, s alespoň krapet rozumným názvem jsem se mordovala fakt dlouho.)

Užijte si příběh. Další na řadě je trocha textu do šuplíku, takže tuhle povídku bude nejspíš následovat pár kreseb a přemítání.

Nehynoucí, neprůstřelný a vůbec nezničitelný dík Michalu Havlovi za betareading. Jsou to nervy. Já to vím. Dík!

Pokračovat ve čtení →

Jantarové oči (3. část)

Vše je do třetice. I Jantarové oči.povidka

(Povídka samozřejmě. Ne, tříokou obludu jsem ještě nestvořila, díky za optání a pěknej den.)

Dnešní psací bilance – mínus 3900 znaků. (Konečně jsem přišla na to, jak obelstít svou nechuť k mazání těch krásných, procítěných, vypiplaných slov, vět a odstavců. Založila jsem si na ně zvláštní soubor. Už je tam z vyřazených scén hotové panoptikum.)

Pokračovat ve čtení →

Jantarové oči (1. část)

povidkaNěkteré věci člověku hlodají v hlavě, zatínají drápy do kůry mozkové a nedají pokoj, dokud je nějak nevyventiluje. Tentokrát se jedna neodbytná myšlenka dala dohromady s přáním vysloveným pod povídkou Rozkazem, totiž abych příště napsala něco, co bude mít skutečný děj, a z té symbiózy vznikly Jantarové oči.

Ať se líbí.

Pokračovat ve čtení →

Nevečeřím, kreslím

aneb Ais jiná, lepší

Velmi by mě zajímalo, jestli se někdy vykreslím natolik, že budu schopná vytvořit sérii portrétů všech hlavnějších postav stejným stylem. Zatím mám pocit, že u každé kresby upravuju techniku, zkouším nové věci, a výsledek se od předchozího o poznání liší. Vývoj je prima věc, ale v ilustracích zas až tak dobře nevypadá. Ale což.

Je takový horko, že nemám hlad. Tak nevečeřím a kreslím.

Pokračovat ve čtení →

Blízká setkání literárního druhu

Od předmaturitního stresu jsem si ulevovala psaním povídky zveřejněné pod názvem Sklo. Byl to můj první pokus o sci-fi (následovaly dva další, čili to dohromady byly tři povídky o ústřední trojici postav, a pak jsem se rozhodla, že už se o sci-fi nikdy snažit nebudu), vznikla z toho harlekýnka (ta rozhodně první nebyla, ehm) a mimo jiné jsem si do ní vymyslela postavu Sheily Kingové.

Pokračovat ve čtení →