„Nezapomeňte – žádná kouzla,“ sykne Iwar, když se před námi třetí den cesty vynoří pohraniční pevnůstka. „Theodor tvrdil, že v Dhamse je hodně vnímačů.“

„V Adoru je hodně vnímačů,“ opravím ho. Špatně už mi naštěstí není, ale psí nálada nepřešla. „Většina lidí s talentem pro magii se prostě rozhodla kouzla nepoužívat a žít jako každý jiný, takže po Adoru běhají desítky čarodějů inkognito a spousty dětí, které schopnost vycítit kouzla v různé míře zdědily. V Dhamse odlifrují každého, kdo projeví ždibec nadání, na Acadaemii.“

„Nicméně my nevystupujeme jako vyslanci castelgrandeské školy, ale království. Takže pokud nebudete v ohrožení života a přesto použijete kouzlo, stáhnu z vás kůži.“

Pokračovat ve čtení →

Naštěstí mám tolik rozumu, abych schovala batoh v naší laboratoři, takže tentokrát můj příchod do malé posluchárny nevzbudí žádnou pozornost. Jen zahučím cosi na pozdrav Theodorovi, sednu si do nejvzdálenějšího rohu a vytáhnu z brašny knihu o proudění energie v přírodě. Zatím jsem z ní pochopila tolik, že magickou energii do určité míry potřebuje každý živý organismus. Jaké důsledky má její vymizení, to se raději nesnažím domyslet.

Důsledně se věnuju luštění těžko čitelného písma, dokud se nesejdou všichni očekávaní hosté a Galdur se znovu neujme slova.

Pokračovat ve čtení →

Dostali mě, uvědomím si mezi nadepisováním štítků. Blanche a Galdur kolem sebe trousili tolik tajemných narážek, že konečně probrali k životu moji zvědavost. A taky mě znejistila rektorčina zmínka o magii, která by mohla ohrozit Comhar. Jestli jsem v nebezpečí, chci o tom vědět.

Takže jen co nachystám jednu várku fiol s lektvarem k výdeji a odvážím byliny do patřičných nádob, zamknu za sebou dveře a vyrazím směrem ke škole.

O místě setkání Galdur nic neřekl. Rektorku už v její pracovně nezastihnu, a než se opatrnými dotazy dopátrám, že je k nalezení v malé posluchárně, mám nepříjemné zpoždění.

Pokračovat ve čtení →

Jednám od toho odpoledne s Blanche několikrát. Po svém návratu mi podepisuje plány dalších experimentů, s povzdechem schválí výjimečné uvolnění dávky durmanu pro Anfithinu práci, jelikož zajímavé pokroky mladé mistryně jsou vykoupené neméně zajímavými ztrátami na materiálu. Ale pořád nemám odvahu začít o Galdurovi a jeho podivných, nicméně nepříjemně lákavých řečech.

Jsem už na cestě z Blanchiny pracovny, v ruce potvrzený rozpočet katedry, když se rozhodnu, že to musím nějak rozseknout.

Otočím se na patě, otevřu ústa a odhodlání mě stejně rychle opustí. Rektorka mě pozoruje se zdvořilým zájmem.

Pokračovat ve čtení →

Půl roku se snažím tvářit tajemněji než hrad v Karpatech, a dneska přišel čas s tím skoncovat.

Konečně jsem totiž dovedla k úspěšnému závěru nový příběh. Vyprávění o čarodějce Reine a o problémech, kterým čelí její země – i rodná Dhamsa, i Comhar, který jí nabídl bezpečné útočiště.

Na tomto místě patří jako již tradičně obrovský dík Michalu Havlovi, jak za betareading, tak za dalekosáhlou následnou diskuzi. To je pak radost psát.

(Víte, co bude legrace? Až udělám chybu v nastavení času pro články a následkem toho se tu jednotlivé kapitoly objeví na přeskáčku… Nicméně pokud jsem nic nepokazila a počítala správně, tak teď máte na měsíc co číst.)

Comharská Škola magických umění si na následky války nestěžuje, získala tím do svých služeb dva schopné čaroděje. Z toho, co se od Theodora dozví o válečných dobách na území cizích zemí, ale začínají comharští tušit, že problémy ještě zdalena neskončily. Pravá příčina potíží totiž leží někde úplně jinde než v bojechtivé a dobyvačné povaze vévody Frolika Adorského.

Comharští čarodějové nemíní nečinně přihlížet. Mají v úmyslu problém nalézt, prozkoumat a vyřešit. Háček může být v tom, že onen problém má prvopočátek v Adorském vévodství – a že adorští…

A jak to bude dál?

Račte se začíst…

Pokračovat ve čtení →