Režijní poznámky

Inter arma silent musae

Publikováno od autora: Alissa / 0 komentářů

…muži by však mlčet neměli. (K. Kryl)

I am no man! (Éowyn v knize J. R. R. Tolkiena)

Na tvůrčím psaní se mi líbí, že mě netíží žádné termíny a můžu si psát svým tempem.

Na tvůrčím psaní se mi nelíbí, že mě netíží žádné termíny a příliš snadno ho odsouvám na vedlejší kolej.

Má tvůrčí aktivita je poslední dobou blízká nule. Práce na novém textu prokračují slimejším tempem, i když jsem už alespoň vymyslela, jak vyřešit jednu z děr v ději. Částečně za to může nedostatek času – pracovní atmosféra houstne, taneční soutěž se povážlivě blíží a má fyzička chátrá, neopakovatelné společenské události se řadí do špalíru. A částečně, když konečně zakotvím doma s hrnkem čaje, zjišťuju, že mi mozek funguje na volnoběh a odmítá vykonávat jakoukoli činnost náročnější než příprava večeře.

Včera sledovaly události obvyklý scénář, nespolupracující mozek a matná chuť něco, cokoli tvořit. A tak jsem vytvořila prudce realistický výjev z mé momentální existence.

Pokračovat ve čtení →

Ilustrace

Jak se kreslí oheň?

Publikováno od autora: Alissa / Komentáře: 5

Poslušně hlásím, že to nevím.

Má tvůrčí aktivita byla přes svátky na maximu – vysokou rychlostí jsem datlila další Reinino dobrodružství. Teď jsem téměř na nule – nechávala jsem text uležet a teď vymýšlím, jak vyspravit díry v ději, pokud mě zrovna nesemílá pracovní proces a jiné záležitosti světské. Ani jedno, žel, není zcela prezentovatelné…

Dneska jsem vzala tablet do ruky ve snaze vyčistit si hlavu. Takže mi nevadilo ani to, že neumím kreslit ruce, ani fakt, že jsem ještě nepronikla do tajů světla a stínů.

Prosím. Jeden z Reininých pyrokinetických triků.

Ano, chce to ještě hodně, hodně tréninku. Ale docela mě těší, že jsem dokázala nakreslit ruku v čase kratším než půl hodiny.

Povídky

Ve sněhu

Publikováno od autora: Alissa / Komentáře: 2

Tradici posílání povídek coby vánočních dárků (jedné až dvěma osobám, o nichž jsem věděla, že to ocení) jsem vytvořila už před delší dobou, ale vtipné to začalo být před pěti lety, kdy došly povídky z šuplíku.

Velmi živě si to vybavuju. Zatímco okolí panikaří s nakupováním vánočních dárků a s tím, že nestíhají naleštit kliky a vycídit okno v koupelně, já panikařím úplně stejně, protože nemám dopsanou Nepatřičnou a nemám ani co jiného poslat.

Dokončila jsem ji tenkrát třiadvacátého asi tak pět minut před půlnocí. Sepsala průvodní slovo. Odeslala. Koukala na ten soubor v editoru… a uvědomila si, že ten konec je divný konec, vlastně to vůbec není konec, je potřeba připsat ještě jednu část.

Ať žije pečlivé plánování a osnova, viď, Alisso.

A podobně to od té doby vychází každý rok. Letos (loni?) to je kratší povídka, tematická alespoň tím ročním obdobím a dokončená na Štědrý den asi v půl druhé ráno.

To plánování, viď, Alisso?!

Ať se líbí.

A hlavně – všechno nejlepší do nového roku, milí poutníci.

Pokračovat ve čtení →

Ilustrace/Režijní poznámky

Slunovrat

Publikováno od autora: Alissa / Komentáře: 2

Zimní slunovrat – nejdelší noc v roce. Zkrátka čas jako stvořený pro to, aby se našinec zahrabal u počítače a dorazil jeden drobný projekt, který má v hlavě už rok.

Jasně, chybělo mi dát do krapet reprezentativnější podoby Nepatřičnou.

Jestli jsem si představovala, že ji přepíšu, tak jsem se spletla. Mám pocit, že když šťouchnu do nějaké ne-úplně-zanedbatelné drobnosti, lavinou to s sebou táhne další a další věci, až by z toho, co jsem chtěla o Kaessi sdělit, nezbylo nic. Takže Nepatřičná zůstane, jak je, samozřejmě krom překlepů, občaské stylistické úpravy a doplněné diakritiky. (To jsem se zmiňovala, jak dlouho mi z neznámého důvodu ve writeru nefungovala klávesa s háčkem? Dlouho…)

Ale vyrobila jsem jí obálku. A na to, že jsem si ji celý ten výše zmíněný rok představovala výrazně jinak, se mi pozoruhodně líbí.

A kromě toho jsem opravila nedostatky ostatních pédéefek, dořešila poslední detaily dárků a vycídila půlku bytu. (Šla jsem si jenom setřít prach ze stolu a nějak se to zvrtlo…)

Dneska jsem se sebou spokojená.

Tak krásný slunovrat, Yule, Vánoce a vůbec všechno.

Zápisník

Iluze pro Klementýnu

Publikováno od autora: Alissa / Komentáře: 4

Myslím, že k iluzím přestanu dávat popisek Povídka, protože to, co mě do Imaginaria poslední dobou napadá, má do povídky hodně daleko.

Tohle, příkladně, byl jen takový záblesk nápadu dostavivší se s prvním pohledem na zadaný obraz, který jsem si pak týden rozmlouvala. Mno, nerozmluvila jsem si ho, naopak se z něj stal ten druh příběhu, který nedá pokoj, dokud se nedostane z hlavy.

Kdyby to byl příběh, což konec konců není…

Ať se líbí.

(Autorem inspirace je bluezima, doputovalo přes Snílky.)

Pokračovat ve čtení →

Režijní poznámky

Jiná místa

Publikováno od autora: Alissa / 0 komentářů

Někdo si spisovatele představuje za velkým, důstojným psacím stolem. Někdo za moderním výtvorem, na němž spočívá klávesnice. Někdo snad i u oprýskaného stolku kdesi v zahradě, a možná na tom stolku stojí psací stroj.

A pak jsou tací, kteří kus slušné práce udělají ve vlaku, se sešitem na koleni, který se plní klikyháky ještě výrazně hůř čitelnými než obvykle.

Ne že bych se tu chtěla prohlašovat za spisovatele! Jen mě tak napadlo, že vlak nepatří k obvyklým místům, kde člověka chytá múza.

Pokračovat ve čtení →

Ilustrace/Režijní poznámky

Slovo má Blanche

Publikováno od autora: Alissa / 0 komentářů

Je Samhain.

Je Samhain, dlouho tu nic nového nepřibylo, Michalovy připomínky k poslednímu textu mě nahlodaly, jestli s ním nezkusím nějakou soutěž… ale naštěstí mi v počítači leží jedna ilustrace. Sice ilustrace k textu, s jehož psaním jsem někde před půlkou, o úpravách a betačtení vůbec nemluvě, ale co už.

Důstojná postarší dáma stojící v runovém kruhu šišoidu a živě diskutující s prázdnou zdí, to skoro zavání nějakou halloweenskou duchařinou, což?

Pokračovat ve čtení →

Zápisník

Iluze pro Wenceslaua

Publikováno od autora: Alissa / 0 komentářů
No, však už víte, jak to s těmi iluzemi bývá…

Zase po čase přinesl Imaginarius obraz, po jehož spatření se nápad dostavil skoro hladce. (Čímž netvrdím, že jsem u psaní těžce neprokrastinovala… někdy ani nedopíšu větu, než překliknu do jiného okna. Ach jo, ta sebekázeň…)

Jinak jsem se opět ponořila do projektů dlouhodobějšího charakteru – jeden zahrnuje urovnání zmatků, které čtvrt století panovaly v Leitínu, a druhý se zaobírá nástrojem, jehož struny se pamatují podle laškovné mnemotechnické pomůcky Eva hodila granát do atomové elektrárny. (A už alespoň vím, jestli je to odshora nebo odspoda.)

Cizí tvorbu poslední dobou hltám ve vysokém tempu. Namátkou jsem na radu kolegyně zkusila romány Rowan Coleman. Všichni jsme utkáni z hvězd a Není co ztratit jsem nadšená, Knihou vzpomínek spíš lehce zděšená, ale to nic nemění na tom, že napsané jsou mistrovky. Plynule, barvitě, poutavě. Taky jsem v knihovně uzmula Dragitino Dračí město, a rověž doporučuju, je to příjemné oddechové čtení. A hrdinka, která má čas od času sklon někam spadnout, má u mě plusové body. Snad jen závěr na můj vkus trochu zaváněl sci-fi… inu, o to zvědavější jsem na druhý díl.

Jediným přehmatem v knihovně tak je Dunningovo Záhadné dědictví. Postavy všechno berou nějak hopem, každou chvíli mám pocit, že ten či onen aktér z nějakého důvodu hraje divadlo, a hlavní hrdina, který si večer z plezíru dá tříkilometrový sprint, ve mně nutně budí antipatie. (Našinec to tu běhá hyperrychlostí 8 km/hod a pak narazí v knížce na tohle…)

No nic. Zpátky k té iluzi…

(Zdroj inspirace – autor se mi nepovedlo dohledat, nápovědy beru, obrázek t. č. jen na Pinterestu, doputovalo přes Snílky.)

Pokračovat ve čtení →