Režijní poznámky

Stručně a středozemsky

Publikováno od autora: Alissa / 0 komentářů

Dvě téměř nesouvisející noticky.

Stručně a středozemsky poprvé: Byly vyhlášeny výsledky soutěže O Gondorský semenáček. Můj text okupuje šestou příčku ze čtrnácti. Nad půlkou. Je tedy přijatelný. OK. (Dobrá, dobrá… Od začátku jsem věděla, že Služba má své nemalé mouchy, počínaje tím, že základní myšlenka vznikla dávno předtím, než jsem si přečetla propozice s tématem, a pak jsem zoufale přemýšlela, jestli se na něj dá napasovat… Stejně jsem s atypickým optimismem doufala, že mi projdou. Dobře mi tak, příští rok se musím víc soustředit.)

Pro účast jsem se rozhodovala dost narychlo a s pocitem, že nemám pořádně načtený kánon. Stejně jsem se nakonec přidržela námětu, který toho z kánonu zas tak moc nepotřeboval, ale předtím jsem ještě stihla vzít soutěž jako záminku pro zakoupení Silmarillionu a Nedokončených příběhů. (Snažím se knížky kupovat spíš výjimečně, k příležitostem, coby pořádně zasloužené odměny a tak. Stejně budu muset v dohledné době zásadně navýšit kapacitu knihovničky. Už podruhé.)

Stručně a středozemsky podruhé: Téma letošního Tolkien Reading Day, který připadá na 25. března coby výročí zničení Prstenu a pádu Barad-dûr, zní „Home and Hearth: the many ways of being a Hobbit“, tedy něco jako „Domov a krb: mnoho způsobů, jak být hobitem“.

A co budete číst vy?

(Obrázek nalezen u Nicka Sengera, původně pochází z Middle-earth News, kde jsem ho vykutala, až když jsem po četných pokusech začala hledat něco jiného. Tolkien Reading Day vyhlašuje Tolkien Society.)

Ilustrace

Kouzlím

Publikováno od autora: Alissa / 0 komentářů

…noci neubývá

Kéž by. Noci ubývá po čertech rychle, zvlášť když našinec z trpkých zkušeností ví, že potřebuje osm hodin spánku, aby byl ráno v pracovním procesu co k čemu. Ale což. I v té rychle ubývající noci se dá najít čas na experimenty.

Neumím kreslit ruce. Fakt ne. Když už si vymyslím kompozici, která by bez rukou vážně neungovala, zpravidla si pak dlouho strkám volnou ruku před oči, zoufale tisknu klávesy control a zet a nadávám, jelikož ať se perem dotknu tabletu kdekoli, je to špatně, špatně, špatně.

I usedla jsem k počítači odhodlána jít na to tentokrát systematičtěji a trochu si to nastudovat. Mno. Prolétla jsem jeden článek, ignorovala tu část, kde se praví, že je potřeba hodně a hodně trénovat na vlastních rukou i na fotkách, otevřela grafický editor a ponořila se do úvah o rozpracované povídce.

Výsledku říkám názvem písně Pavlíny Jíšové Kouzlím.

Když mi kritik konečně odsouhlasil, že je v těch čarách rozpoznatelná ruka, šlo to dál snadno. Průhlednoti, úpravy barev, konečně jsem vyzkoušela pár jiných štětců než, ehm, obyčený štětec. Ve výsledku je to složené asi z osmi vrstev, a bývalo by bylo šikovnější rozházet to ještě víc, jenže já na vytváření nových vrstev v nejméně vhodné okamžiky zapomínám.

Ale stejně mě víc bavilo o tom psát.

A jen tak mimochodem, písničkám Pavlíny Jíšové začínám poslední dobou přicházet na chuť. Tedy, jejich textům.

Hele, nemůžu být jediná, kdo si pro zábavu čte zpěvníky.

Jo? Aha, no, tak jo.

Ilustrace/Režijní poznámky

PF 2018

Publikováno od autora: Alissa / 0 komentářů

Tak se dívám, co jsem za letošek napsala a co jsem (alespoň sem) vystavila. Hoví si tu dvě povídky. Cože? Dvě? Vždyť mám pocit, že celý rok jsem jen bušila do klávesnice…

No jo. Bušila, jenže většinu té doby to byla novela v hlavní roli s Reine, která momentálně prochází stádiem uležení a zapomínání, abych ji dokázala alespoň trochu objektivně zredigovat. Pak jedna krátká soutěžní věc, která stále padá (až dopadne, neopomenu se pochlubit/vyfňukat) a povídkové pokračování k výše zmíněné novelce, kde se co deset řádků zarážím a dumám, jestli to celé ještě dává smysl.

Taky jsem začala běhat. Někdo tvrdí, že si při běhu spoustu věcí rozmyslí, že má skvělé nápady. Já ne. Já buď donekonečna přemítám nad tím, že běžím jen pár kilometrů a o kolik horší by bylo, kdybych pronásledovala skřety přes rohanské pláně, nebo mi v palici duní If I Die in Battle od Van Canto. Pořád dokola, protože žádná jiná písnička, na kterou jsem si schopná vzpomenout, mi nepasuje rytmem do kroku.

Učila jsem se základy plachtění. (Možná bych měla děj v Leitínu dotáhnout až k mořskému pobřeží?) Fotila jsem. Četla jsem. Mám nového autora na dlouhém seznamu oblíbených spisovatelů. (Byť po Všichni lidé bratry jsou jsem byla hodně na vážkách, jestli zkoušet dalšího Simmela a riskovat, že bude zase šílenější než ten předchozí. Sáhla jsem po Mějte naději a spravilo se to.)

Ale jo, byl to pro mě dobrý rok. Doufám, že pro vás taky.

Přeju, ať je ten další ještě lepší.

Post scriptum: A předsevzetí? Myslím, že trojka psát – kreslit – zúčastnit se literární soutěže z posledního prosince ’15 je pořád k věci. Jedna soutěž ročně. To by mohla být přiměřená frekvence.

Povídky

Vážně nesnesitelná holka

Publikováno od autora: Alissa / 0 komentářů

Přeju krásné Vánoce, Yule či cokoli, co si přejete slavit, milí čtenáři.

Yule si nejsem jistá, ale k Vánocům patří dárky. Což takhle jeden dárek v podobě povídky?

Přiznávám, že jsem se u ní dobře bavila, byť si nejsem jistá, nakolik je to na ní znát. Ačkoli se snažím házet hrdinům pod nohy přiměřené množství klacků, přece jen obvykle vystupují jako více méně sehraný tým, který si poradí s nejrůznějšími překážkami.

Tentokrát jsem se rozhodla to neudělat. Problém, který by o pár let později dokázali Theodor a Ais vyřešit rychle a jednoduše (a pravděpodobně by se mu vyhnuli úplně), je pro studenty, kteří mají do mistrovských zkoušek ještě daleko, nebezpečná situace.

Zajímalo by vás, proč se Aisling a Theodor v Meči, co není ze stříbra na první pohled nesnáší? Račte číst dál.

Pokračovat ve čtení →

Ilustrace/Režijní poznámky

Obálky

Publikováno od autora: Alissa / 0 komentářů

Tím myslím knižní obálky. S velkou, velkou rezervou. I když zas na druhou stranu…

Ne, nikdo mi nic nevydal. Těžko může, když se o to ani v nejmenším nesnažím. Ale dostala jsem chuť (některé) texty trochu uspořádat, ujistit se, že se příjemci otevřením v jiném texťáku nerozsypou, a tak vůbec.

Takže jsem vyrazila na procházku s foťákem, sedla si k tabletu a pak k writeru a poskládala dohromady dvě sbírky povídek o Aisling a zvlášť Osamělé války.

Pokračovat ve čtení →

Režijní poznámky

Pořádek

Publikováno od autora: Alissa / 0 komentářů

(Ale jinak jsem celkem normální, vážně.)

Došel mi druhý zápisník. Tenhle není tak fascinující jako ten první. Nezanedbatelnou část zabralo rozložení Osamělých válek na prvočinitele při přepracování, něco rozbor fungování magie… a největší část tvoří cestovní deník. (Balíte si na dovolenou. Samozřejmě s sebou vezmete pracovní zápisník s rozepsanými kapitolami, protože cesta je dlouhá a potřebných úprav hodně, ale vzpomenout si na volný sešit na cestovní deník? Pcha.)

Zařídila jsem si třetí. A věděla jsem přesně, čím ho musím začít.

Pokračovat ve čtení →

Ilustrace/Režijní poznámky

Zapadaný prachem

Publikováno od autora: Alissa / 0 komentářů

Aislingin svět? Mé příběhy? Ani náhodou. Tenhle blog? No, to by nejspíš mohla být pravda. Kde mám prachovku?

Přiznávám, mám hodně co dělat. Žongluju s několika projekty, ačkoliv už jsem některé měla dávno upustit. Taky čtu, z nových knih hlavně J. M. Simmela a k tomu lovím z knihovničky, na co mám zrovna apetit. Ale to není podstatné. Podstatné je, že pořád píšu.

Píšu vytrvale, píšu odhodlaně a píšu něco, z čeho by měla s trochou štěstí být alespoň novela. Takže mi to ještě nějakou chvíli bude trvat. Budu se snažit, aby byla první korektura hotová do Vánoc.

A protože když přijde na záležitosti tvůrčí, nic jiného než onen příběh mi v hlavě nestraší, odvíjí se od toho všechno ostatní.

Myslím, že je snadno odhadnutelné, kdo se mi prohání po stránkách.

(Tablet už jsem neměla v ruce dlouho a je to poznat.)

K téměř dokončené kresbě jsem si přivolala druhý pár očí s tím, že asi vím, co je špatně, ale chci ještě nezávislý pohled. Po zodpovědném prozkoumání jsem se dočkala následujícího:

„Jo, má málo vlasů, je nějakej divnej.“

„To je holka.“

„Hmmm… no jo, možná jsi trochu nakreslila sebe.“

„?!“

Inu, Reininy kvality zkrátka leží jinde než v pěkném zevnějšku. A moje taky.

Povídky

I ve zlém (2. část)

Publikováno od autora: Alissa / 0 komentářů

Druhý den hlídky se proti očekávání ukáže být mnohem zajímavější. Dorazí totiž adorští diplomati.

Mají samozřejmě svou vlastní stráž a chlapíkům v rudých košilích zdatně sekunduje elita dhamské armády. Jsou rozestavení ve velitelském stanu, velkém jako menší chalupa, i kolem něj a nás si vyberou jako posilu venkovní sekce. Šest hraničářů a šest knížecích stráží, Nate s jedním strážným hlídá vchod a my ostatní po dvojicích stan obcházíme kolem dokola a snažíme se vypadat výhrůžně.Pokračovat ve čtení →

Povídky

I ve zlém (1. část)

Publikováno od autora: Alissa / 0 komentářů

Rozhodla jsem se napsat po dlouhé, dlouhé době něco z jiného než Aislingina světa a vybrala jsem si z mnoha (některých špatných) důvodů zadání soutěže. Přemýšlela jsem o tom. Načetla jsem potřebné informace. Vážně jsem věděla, co a jak chci napsat.

Po otevření nového textového souboru mi trvalo půl hodiny a pečlivou volbu internetového rádia napsat jedno slovo, a o deset minut a změnu hudby na pozadí později jsem ho zase smazala. Irská muzika je krásná, ale nemůžu při ní psát. Dokážu na ni jen tancovat – v duchu, když nemám prostor.

No nic. Jdu se rvát se zadáním a nechám vám tu další kousek Kaessiných příběhů. Schyluje se k dhamsko-adorské válce…

Mám problém. Mám zatraceně velkej problém.

Stojím ve svahu, v druhé řadě lučištníků. Pírka šípu mě šimrají v konečcích prstů a vytřeštěně zírám na Asgeira. Stojí hned přede mnou. Vlasy mu poletují ve větru a hází stříbrné odlesky.

„Střílejte,“ velí Olli.

Až tehdy sklouznu pohledem do údolí pod námi. Vynořily se tam rudé adorské uniformy.

Fajn, mám dva problémy.Pokračovat ve čtení →