Obálky

Tím myslím knižní obálky. S velkou, velkou rezervou. I když zas na druhou stranu…

Ne, nikdo mi nic nevydal. Těžko může, když se o to ani v nejmenším nesnažím. Ale dostala jsem chuť (některé) texty trochu uspořádat, ujistit se, že se příjemci otevřením v jiném texťáku nerozsypou, a tak vůbec.

Takže jsem vyrazila na procházku s foťákem, sedla si k tabletu a pak k writeru a poskládala dohromady dvě sbírky povídek o Aisling a zvlášť Osamělé války.

Při té příležitosti jsem zjistila, jak moc se s časem posouvám ke spisovnému jazyku. Nevědomky. Uvědomuju si, že mluvím (a píšu) hrozně, pokud se na spisovnost nesoustředím, a snažím se to korigovat coby uměleckou formu a ne ignoraci hodin češtiny. Ale nestačila jsem se divit, co všechno jsem našla v Je to v krvi.

Vyrábíme knížku, za prvé: strávíme hodiny pročítáním textů, vytím, opravami a aktualizacemi řečených textů ve všech pracovních souborech a na dvou webech.

Dlouho jsem si lámala hlavu s obálkami, až jsem jednoho dne vzala do ruky foťák a vyrazila na procházku a zčistajasna se nápady dostavily. (Potřebné motivy už trochu hůř. Kde mám všechny svoje fotky listí a skal, focené s účelem nastavit si je jako tapetu plochy? Na dávno ztracených cédéčkách se zálohami před přeinstalací domácího počítače, tam!)

Vyrábíme knížku, za druhé: proklejeme pečlivé pracovníky údržby městské zeleně, jelikož všechny krásné závěje listí dávno uklidili, pak si klekneme na ulici a hledáme správný úhel pro záběr na zapomenuté listí u paty stromu. Upřímně doufáme, že na nás nevystartuje nikdo z obyvatel okolích domů v přesvědčení, že si zblízka fotíme jeho espézetku.

Samotnou mě překvapilo, jak hladce se mi povedlo nakreslit ilustrace. Pokud nebudeme čepel Aisina meče zkoumat příliš zblízka. A nebudeme moc nároční, pokud jde o totožnost onoho svazku bylin.

Vyrábíme knížku, za třetí: stokrát jsem ji trhala a vařila si z ní čaj, ale jak, hrome, vypadá šalvěj?

Poskládat povídky ve správném pořadí za sebe. Vyblbnout se na věnování a tiráži. S pocitem vítězství vyexportovat do .pdf.

Přijít na pět chyb. Opravit. Vyexportovat znovu. Další dva překlepy. Potřetí.

Ta třetí verze už zpravidla byla co k čemu…

Vyrábíme knížku, za čtvrté: takže tu mám dvakrát .doc, tři různé .pdf, jedno .odt a jeden .epub. V čem z toho chybí ty tučný nadpisy?!

 

Ale ne, je to zábava, vážně. Ohromně mi totiž vyhovuje, když se můžu věnovat psaní, i když zrovna jaksi… nepíšu.

A kdybyste někdo chtěl, stačí říct, ta pédéefka klidně pošlu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Ilustrace, Režijní poznámky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..