Zapadaný prachem

Aislingin svět? Mé příběhy? Ani náhodou. Tenhle blog? No, to by nejspíš mohla být pravda. Kde mám prachovku?

Přiznávám, mám hodně co dělat. Žongluju s několika projekty, ačkoliv už jsem některé měla dávno upustit. Taky čtu, z nových knih hlavně J. M. Simmela a k tomu lovím z knihovničky, na co mám zrovna apetit. Ale to není podstatné. Podstatné je, že pořád píšu.

Píšu vytrvale, píšu odhodlaně a píšu něco, z čeho by měla s trochou štěstí být alespoň novela. Takže mi to ještě nějakou chvíli bude trvat. Budu se snažit, aby byla první korektura hotová do Vánoc.

A protože když přijde na záležitosti tvůrčí, nic jiného než onen příběh mi v hlavě nestraší, odvíjí se od toho všechno ostatní.

Myslím, že je snadno odhadnutelné, kdo se mi prohání po stránkách.

(Tablet už jsem neměla v ruce dlouho a je to poznat.)

K téměř dokončené kresbě jsem si přivolala druhý pár očí s tím, že asi vím, co je špatně, ale chci ještě nezávislý pohled. Po zodpovědném prozkoumání jsem se dočkala následujícího:

“Jo, má málo vlasů, je nějakej divnej.”

“To je holka.”

“Hmmm… no jo, možná jsi trochu nakreslila sebe.”

“?!”

 

Inu, Reininy kvality zkrátka leží jinde než v pěkném zevnějšku. A moje taky.

Příspěvek byl publikován v rubrice Ilustrace, Režijní poznámky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..