Nezapomínají (1. část)
Základ téhle povídky, vyprávění o tom, jak se Kaessi vrátí do Tosaithu a jak ji tam přivítají, jsem měla v hlavě už dlouho, takže když jsem doladila detaily v l...
Základ téhle povídky, vyprávění o tom, jak se Kaessi vrátí do Tosaithu a jak ji tam přivítají, jsem měla v hlavě už dlouho, takže když jsem doladila detaily v l...
Vše je do třetice. I Jantarové oči. (Povídka samozřejmě. Ne, tříokou obludu jsem ještě nestvořila, díky za optání a pěknej den.) Dnešní psací bilance – mí...
WordPress mi přeje šťastné druhé výročí blogu a povzbuzuje: Keep up the good blogging! Pokračuju tedy v dobrém blogování (všímej si, WordPresse) a přináším pros...
Některé věci člověku hlodají v hlavě, zatínají drápy do kůry mozkové a nedají pokoj, dokud je nějak nevyventiluje. Tentokrát se jedna neodbytná myšlenka dala do...
Ležely jsme těsně pod vrcholem kopce, přitisknuté k zemi v mělkém dolíku. Na cestu odtamtud bylo vidět docela dobře. Stejně dobře bude vidět nás, pokud někoho n...
Moji milí, tady to je. Povídka vzniklá po vlacích a kavárnách, modrým, zeleným a červeným inkoustem, povídka, nad kterou jsem právě strávila pořádnou chvíli pře...
Podala jsem strážnému u brány svazek dokumentů a doufala, že si nevšimne, jak se ošívám. Moje nová košile měla divný střih, šněrovačka mi nedovolovala pořádně s...
Už chvíli jsem si chtěla napsat nějakou honbu za pokladem, tak jsem Ais na jednu poslala. A při té příležitosti jsem si pohrála s dějovou linií. Je potřeba zkou...
(předchozí část povídky je tady) „Moje holčička, Lykke, holčička moje…“ vzlyká měšťka pořád dokola a celkem úspěšně se snaží vybrečet Branovi na prahu lou...