Píšu už nějaký ten pátek. První povídku s Aisling, ze které se po přepracování stal Meč, co není ze stříbra, jsem napsala začátkem roku 2010. K prázdninovým narozeninám jsem si dopsala první část Osamělých válek, v prosinci poslední. Poslala jsem je betačtenáři a rozhodla se mezitím povyprávět o letmo zmíněné příhodě v Caldarvanu… A už nebylo cesty zpět.
Nebo možná bylo. Ale já ji nikdy nehledala.
Aisling as Cill Airne byla celkem obyčejná měšťanská dívka, kterou rodiče poslali na studia. Shodou náhod se stalo, že Ais absolvovala školu boje a lovu a vyšla z ní jako mistryně zaklínačka.
Návrat k fantastice, pocta mistru Tolkienovi (nečitelná) a mistru Sapkowskému (o něco zřetelnější), chuť experimentovat s formou a stylem, svět, který má svá pravidla, řád, hranice, zvyky — nejen to začalo povídkou Meč, co není ze stříbra. Dva ne úplně vyučení zaklínači jako stráž a doprovod dvou studentů magie — co by se mohlo stát?
(Kratší povídka Vážně nesnesitelná holka je vlastně prequel k Meči. Proč se Ais a Theodor od začátku nesnáší? Protože už spolu měli cosi do činění…)
Jak plyne čas, přibývají léta nejen autorovi, ale zpravidla i jeho postavám. (Zářnou výjimkou je slečna Marplová.) Čas jde dál, Aisling konečně získává kvalifikaci mistra zaklínače a první úkol – zjistit, kdo nebo co loví ve městě Caldarvan. Povídka Je to v krvi.
Ne každý nepřítel má meč nebo drápy, ne každý útok jde do krve. Ty jiné případy, pravda, nebývají záležitosti pro zaklínače, jenže když Aisling o jeden zakopne, je pro ni věc cti ho vyřešit. Příběh Zkřížit meč se zákonem.
Znáte ten pocit, kdy se vám vůbec, ale vůbec nechce pracovat, protože vám v hlavě hlodá něco úplně jiného? Nejste v tom sami. Aisling by se měla věnovat lovu – což se snadno řekne, když se jí pod nohy motá Theodor. Příběh Na křídlech holubic.
Acadaemia Magica má v celém velkoknížectví pověst prestižního magického pracoviště a být čarodějem Acadaemie znamená znát všechno, co se o magii znát dá. (No, alespoň teoreticky.) Existuje vůbec problém, se kterým by si čarodějové nedokázali poradit? Aisling loví napříč společenským žebříčkem — povídka Tanec mezi střepy.
Aisling už stihla nasbírat něco zkušeností, a tak souhlasila, že se bude podílet na výcviku jako patronka některého z nováčků. Velmistr Rayner ovšem využije toho, že má mezi školiteli i dámy, a tak Aisling nedostává zrovna typického zaklínačského učedníka. Zrzavá zaklínačka si tak ověřuje tu nejdůležitější poučku — Hlavně nebýt sama.
Aisling nemá právě moc co na práci a tak souhlasí, že doprovodí Theodora na studijní cestě. Tosaith se svou poněkud protimagickou politikou není právě obvyklá výletní destinace, díky čemuž je čaroděj Theodor nervózní a snaží se nepřitahovat zbytečnou pozornost. Ale co se stane, když se objeví práce pro zaklínače? Příběh Tak pravila věštba.
Zrzavá zaklínačka už si na své povolání zvykla a jen tak něco ji nevyvede z konceptu, ale jak se její názory a přístup k věci změní, když se kolem rozpoutá válka? O tom vypráví delší příběh nazvaný Osamělé války.
Mezi první a druhou část Osamělých válek spadá krátká povídka Rozkazem. Plnění rozkazů je základ služby v armádě. Na co všechno pro plnění rozkazů zapomenete?
Jen pro pořádek, děj první a druhé Osamělých válek dělí zhruba půlrok, za tu dobu se dá stihnout spousta věcí. Třeba pomoci kolegům hraničářům, kteří se postavili příliš schopnému nepříteli a teď jim záhadně mizí hlídka za hlídkou… Povídka Jantarové oči.
Aisling se po konci války vrací na zaklínačskou školu, kde se naštěstí rozhodnou nevyčítat jí její předchozí útěk, a navíc ocení její zkušenosti tím, že ji zapojí do výcviku studentů. Problém může být v tom, že sama Ais tak úplně neví, co hodnotného jim může předat. A navíc si s sebou táhne pár nedořešených věcí z války. Povídka Co z války neznám.
Ais se po dhamsko-adorské válce necítí v povolání zaklínačky úplně jistě, a nezdá se, že by se to mělo v dohledné době zlepšit. Mír v zemi zřejmě dlouho nevydrží, o zaklínače je mezi verbíři zvýšená poptávka a k tomu Aisling spadne do klína jedno poněkud nečekané dědictví. O tom, co z téhle konstelace vzejde, vypráví příběh Léky a jedy.
Mít v rodě lékárníka je jedna věc, být vycvičená jako zaklínačka druhá. Podle Aisina rodokmenu a vzdělání se v Castelgrande jaksi samozřejmě očekává, že se ujme vedení lékárny a bude s tím spokojená, ale tahle teorie zapomíná na to, co všechno se na Graaffském institutu učí a vrývá pod kůži. Stačí málo, aby si na to všechno vzpomněla Aisling. Povídka Co její jest.
Ais se po válce a úprku do Comharu usazuje v důstojné roli lékárnice a celkem vzato si v nové zemi buduje poklidný nový život, ale nedá se svítit, pořád je zaklínačka. A i kdyby na to náhodou chtěla zapomenout, najdou se jiní, kteří si v případě potřeby vzpomenou. O Aisino dobrodružství se tentokrát poněkud netypicky postará Theodor. Povídka Síla zvyku.
Minulosti se jeden nezbaví. (A co si budem, Aisling se o to ani nijak zvlášť nesnaží.) A když Comharské království hledá vyslance pro jednání s Graaffským institutem, koho lepšího poslat, než Ais, která tam přece studovala, roky žila, kdekoho zná a určitě to všechno s přehledem zařídí. Povídka Nepatřit nikam.
Druhou dějovou linku, nebo alespoň úsečky z ní, tvoří vyprávění o dvorní dámě a hraničářce, elfce Kaessien.
Delší příběh Nepatřičná začíná v okamžiku, kdy jistá dvorní dáma princezny ve zdech jejího zámku zatouží po trošce čerstvého vzduchu a možná po maličkém dobrodružství. Znáte to upozornění, abyste si na přání dali pozor?
Kaessi nemá právě mnoho možností, jak by se v cizí zemi uživila, a jestli u toho chce navíc zůstat nablízku Asgeirovi, zúží to výběr na jedinou volbu. Ale jak se rozmazlené elfce povede u pohraniční stráže, toť otázka. Povídka Hraničářky.
Krev není voda, zejména ne ta elfská, rod a původ má velkou sílu a Kaessi se nebrání, když ji události zavanou zpátky do rodného Tosaithu. Nejistota ale zůstává, přece jen zemi opustila za zvláštních a ne úplně vstřícných okolností a elfové – Nezapomínají.
Kaessien je mezi pohraniční stráží poněkud exotický zjev, zatímco Asgeir se svými loveckými zkušenostmi dost připomíná ideálního hraničáře. Tak to alespoň vnímají armádní velitelé, kteří by rádi zadali Asgeirovi větší a náročnější úkoly. Elfka se jim ovšem do plánů nehodí, a Asgeira tedy čeká ne úplně jednoduchá volba. Povídka Rozcestí.
Elfové neumí číst myšlenky, to se jen tak povídá. Pravdou ovšem je, že emoce a nálady rozeznají velice dobře. Když se na jednoho tessarského hraničáře snese vážné obvinění a soud, má Kaessi díky elfí empatii na věc jiný pohled než její kolegové. Co s tím ovšem může dělat, to je druhá věc. Povídka Věř mi.
Roky plynou, služba trvá, situace se pomalu horší. Zdá se, že dhamsko-adorská válka je na spadnutí. Nebo ne? Pokud udělá dhamská armáda všechno správně, může válku zažehnat? A mohli by být chvíli všichni ticho, aby si Kaessi mohla srovnat vlastní myšlenky? Povídka I ve zlém.
Kaessi a Asgeir slouží u dhamské pohraniční stráže od svého útěku z Tosaithu, a to už je pěkných pár let. Pobíhat po lesích taky člověk nemůže věčně, a tak Asgeir dostává úkol v o něco pohodlnějších podmínkách – prověřit situaci v posádce jedné hraniční pevnosti. Kaessina elfí empatie sice vyšteřování v lecčems prospěje, ale stává se z ní dvousečná zbraň… Povídka Nebude to navždycky.
Reine Laragh – čarodějka, převaděčka, řádová sestra. Na šestadvacetiletou dívku ucházející kariéra. Jak se to vlastně semlelo?
Magie je vrozený talent. Když si to Rosellin řád uvědomí, nabere život mladé adeptky výrazně jiný směr. A komplikace? Ale prosím vás, co za problémy by mohlo vzniknout z toho, že někdo chvíli žil v klášteře, byť by to byl klášter sester roselliánek… Povídka Nižší cena.
Reine jeden malér stačil. Dokončila studium Acadaemie magicy a našla si poklidné zaměstnání v klášteře, ze kterého kdysi odešla. Dalo by se tam tiše a klidně žít, jenže ty další možnosti, ty riskantnější, jsou někdy jaksi… správnější. Povídka Swiza.
Nejdřív ji chtěli učit čarovat, pak jí to znemožnili. Ta ochutnávka stačí k tomu, aby Reine otravovala k nevydržení. Poklidný klášterní život se jí tak úplně nezamlouvá, Reine se neumí nudit, a tak se chopí jakékoli příležitosti nudu zahnat. Procházky pohraničním pásmem nevyjímaje. Povídka Iluze.
Události popsané v Lécích a jedech dovedly do bezpečí v Comharském království nejen Aisling a Theodora, ale i Reine. Čarodějce to vyhovuje, může se věnovat alchymii a vést (relativně) klidný život. Přinejmenším dokud si comharští čarodějové neuvědomí, že v Adoru se děje něco zvláštního. Ne, ne další válka. Tohle je magický malér. Delší příběh O pomoc nás nežádali.
Magický malér zažehnán, takže je konečně všechno v klidu a pohodě. Že ano? Jistě že ne! Reine je zvyklá na roli pozorovatele na okraji, sbírajícího postřehy a zkušenosti a dovozujícího mnohdy zajímavé závěry. Proto si snadno všimne, když se někdo snaží o to samé – někdo, kdo ale nic takového v popisu práce nemá. Povídka Hlídači.
Odhalení v comharské škole je nepříjemná záležitost a když ji Blanche de Lestate začne řešit, tahá na světlo jen další a další potíže. Důvod, pro který se Frolik Adorský před třinácti lety dal na mocenské tažení, sice pominul, ale to neznamená, že se ta válka nechá jen tak plavat… Delší příběh Racionální rozhodnutí.
Nekromancie je zlá, čaroděje, kteří ji ovládají, je potřeba držet zkrátka, aby náhodou nemohli nikomu ublížit. Zato takový Rosellin řád, léčitelky a ošetřovatelky, nikoho lepšího si pro nemocného nemůžete přát. Jenom… není v tom případě trochu podivné, když si roselliánská představená zavolá ke konzultaci čaroděje? Povídka Neuškoď.
I další se někdy domáhají slov…
Aisling potkala Laoise Finn jako zaklínačskou učednici a provázela ji celou kratičkou loveckou kariéru. O tom vypráví příběh Hlavně nebýt sama. Co ovšem Laoise podnikla poté, co za sebou zabouchla bránu Graaffu, proč se vůbec mezi zaklínači ocitla a proč jí výcvik v plížení přijde vhod – o tom je povídka Lištička.
A Sigge… Sigge to vždycky myslel dobře, jen měl hroznou smůlu. Kratičký příběh Co Acadaemia neučí.