Naděje a odvaha

čili Čeho se mi nedostává aneb Tolkien Reading Day 2021

Co budete číst vy?

Nebo co jste přečetli, to je možná pravděpodobnější, vzhledem k tomu, jak dokonale jsem na letošní Tolkien Reading Day zapomněla, včetně vyvěšení připomínky a všeho. Ale ještě není tak pozdě, aby se nedalo z knihovničky nočního stolku vzít Společenstvo Prstenu a trochu v něm zalistovat.

Paměť mi v první řadě sice nabízí cestu z Morie („Musíme se obejít bez naděje.“), ale určitě najdu i něco vhodnějšího.

A co vy?

trd

(Zdrojem obrázku jsou Middle-earth News, Tolkien Reading Day vyhlašuje Tolkien Society.)

Rudovláska

Pěkná věc na kreslení je, že u něj až tak moc nepřemýšlím. (Jasně, proto taky zapomínám na vytváření nových vrstev a pak si za to nadávám.) Zatímco při psaní se pohybuju ve světě, ve kterém nic neexistuje, dokud na to nepomyslím, a v hlavách několika postav najednou, u kreslení stačí vymyslet, co chci ztvárnit, a pak už jsou úvahy celkem nekomplikované. Líbí, nelíbí, vypadá to správně, vypadá to divně.

Kdysi kdesi jsem psala, že když si vezmu papír, abych jen tak cvičně nakreslila nějakého člověka, dost často z toho vyjde portrét Aisling. Takže jak to mohlo dopadnout, když jsem tuhle popadla tablet s tím, že chci prostě kreslit?

Pokračovat ve čtení →

Leden u ledu

Už jsem to říkala několikrát, že stres z koronasituace není zrovna ideální tvůrčí nálada. To jsem ovšem netušila, do jakých hloubek tato může klesnout, což taky v zimě učinila.

Hlavu mám zaseknutou někde mezi Laoisiným příběhem, který má do publikovatelnosti ještě daleko, a úplně jinou epizodou o patnáct let později, o geografické vzdálenosti nemluvě. Nedovedu pořádně pohnout ani s jedním, v Lištiččině případě se nutím alespoň k malým kouskům. Když to vydržím dostatečně dlouho, všechny ty malé kousky se musí poskládat v něco většího, ne?

Ale zatím můj zápisník vypadá zhruba takhle.

Ráda bych co nejdřív nabídla něco dalšího ke čtení, ale nedokážu slíbit vůbec nic. Tak alespoň tohle telegrafické hlášení, projev základních životních funkcí – dýchám, tepu, píšu.

Pour féliciter 2021

(Váš čarodějnický pyroman pro příští rok.)

Milí čtenáři, přátelé, kolemjdoucí,

co si budem povídat, tenhle rok se moc nepovedl. Ale ať nefňukám (moc),  staly se samozřejmě i povedené věci, v tom směru je asi největší akcí stěhování Klubu Snílků na novou adresu s ohlášeným koncem blog.cz a hned v závěsu přesun tohohle blogu na vlastní doménu. V rámci koronavirové snahy psát trochu víc než obvykle, aby zájemci měli co číst, se tu objevilo šest povídek, jeden delší text je teď na konci zapomínací fáze a jeden nejspíš kratší v poznámkách, tak uvidíme, kolik času uběhne, než budou prezentovatelné.

Tak ať je další rok lepší, a držte se.

Post scriptum: Letos je jak tohle, tak pokus o civilní péefko vlastně Draw It Again Challenge. Přičemž podle původního obrázku lze soudit, že jsem tréninku příliš času nevěnovala. Nu což.

Slunovrat, vydání 2020

Už je to tu zase. Světla v oknech, pečení cukroví (letos to dolehlo i na mě a oproti obvyklému jednomu druhu jsem vyrobila tři, pokus o větrníky v to nepočítaje), vymýšlení dárků, sestavování cestovních a návštěvních plánů (do kterého mi, dá se, současná nepříznivá situace hodí vidle), a taky čas na již tradiční tematickou drobnost. Pár nápadů ohledně dalších událostí v Dhamse se mi letos pomíchalo s jedním dávným rozhovorem a celkem nedávnou četbou.

Tak ať se líbí, a užijte si Yule. Slunovrat. Vánoce. Cokoli slavíte.

Pokračovat ve čtení →

Neuškoď (1. část)

Poslední týdny zapadly do rytmu sice celkem příjemného, ale kreativitě nepříliš přejícího. Laoisin příběh jsem dokončila o Samhainu – tedy, vytáhla jsem ho z Manuskriptu a s úpěním pak bušila do enteru, abych z bloku textu udělala něco alespoň zhruba čitelného. S redakcí si dám čas minimálně do Vánoc, to už vím, že měsíc na zapomenutí povídky nestačí.

Ale mezitím se mi od Michala vrátil jiný text, a když jsem konečně vymyslela, jak se nedopustit klišé a nepojmenovat ho otřepaným latinským citátem, můžu ho nabídnout k přečtení i vám.

A taky jsem mezitím získala motiv pro už skoro tradiční slunovratovou jednohubku, odsunula ho k trochu vážnějšímu zpracování do blíže neurčené budoucnosti, vymyslela nový motiv a pokusila se dostat do odpovídající nálady pomenším kreslířským cvičením.

 

 

 

 

Cesmína se mi nakonec docela líbí, ale na jmelí si asi budu muset obstarat vzorek ke studiu z první ruky…

Ale teď už se pusťte do té povídky.

Pokračovat ve čtení →

Experiment

Dneska má svátek Theodor.

(Dobrá, podle českého kalendáře Teodor, ale chybějící h mi nemůže zabránit nějak tu příležitost využít, když už je to jediná má postava, která má svátek v českém kalendáři.)

Někteří psavci možná poslední dobou píšou víc (a možná ne, protože stres a nervy přidají na inspiraci málokomu), já mám naopak dost co dělat sama se sebou a Laoisin příběh přibývá pomaleji, než by se mi líbilo. (Možná bych měla porušit své předsevzetí a načít ještě nějaký jiný text, něco odpočinkového? Protože já přes den sleduju zprávy, k obědu na čtení mám Problém tří těles, kde to s lidstvem začne vypadat bledě, a pak si sednu a začnu psát o Laoise, která taky vymete kdejaký malér…)

Zkrátka a dobře, proto jsem si k Theodorovu svátku vzala raději tablet.

Pokračovat ve čtení →