(Už můžu konečně vyprat a uklidit tu zimní bundu?)

(Možná radši ne, já jsem vyhlášená zmrzlina…)

Oproti lednu se lehce oteplilo – to se dá konstatovat jak o počasí za oknem (dobrá, dobrá, uznávám, oteplilo se poněkud víc, už mě to přimělo odložit vysoké boty), tak o mé hlavě. Tam se ovšem oteplilo skutečně lehce. Něco málo přidávám k Lištiččině příběhu, trénuju rychlé reakce a uvažování za roh v RPG, najíždím na svou standardní rychlost v hltání knížek. Tak snad se v dohledné době dopracuju k něčemu, s čím bych se mohla pochlubit.

Nějakou chvíli už jsem nesáhla na tablet, ale onehdy jsem vzala foťák a vyrazila do terénu, tak alespoň něco málo úlovků. Jen že pořád tak nějak funguju…

čili Čeho se mi nedostává aneb Tolkien Reading Day 2021

Co budete číst vy?

Nebo co jste přečetli, to je možná pravděpodobnější, vzhledem k tomu, jak dokonale jsem na letošní Tolkien Reading Day zapomněla, včetně vyvěšení připomínky a všeho. Ale ještě není tak pozdě, aby se nedalo z knihovničky nočního stolku vzít Společenstvo Prstenu a trochu v něm zalistovat.

Paměť mi v první řadě sice nabízí cestu z Morie („Musíme se obejít bez naděje.“), ale určitě najdu i něco vhodnějšího.

A co vy?

(Zdrojem obrázku jsou Middle-earth News, Tolkien Reading Day vyhlašuje Tolkien Society.)

Už jsem to říkala několikrát, že stres z koronasituace není zrovna ideální tvůrčí nálada. To jsem ovšem netušila, do jakých hloubek tato může klesnout, což taky v zimě učinila.

Hlavu mám zaseknutou někde mezi Laoisiným příběhem, který má do publikovatelnosti ještě daleko, a úplně jinou epizodou o patnáct let později, o geografické vzdálenosti nemluvě. Nedovedu pořádně pohnout ani s jedním, v Lištiččině případě se nutím alespoň k malým kouskům. Když to vydržím dostatečně dlouho, všechny ty malé kousky se musí poskládat v něco většího, ne?

Ale zatím můj zápisník vypadá zhruba takhle.

Ráda bych co nejdřív nabídla něco dalšího ke čtení, ale nedokážu slíbit vůbec nic. Tak alespoň tohle telegrafické hlášení, projev základních životních funkcí – dýchám, tepu, píšu.

(Váš čarodějnický pyroman pro příští rok.)

Milí čtenáři, přátelé, kolemjdoucí,

co si budem povídat, tenhle rok se moc nepovedl. Ale ať nefňukám (moc),  staly se samozřejmě i povedené věci, v tom směru je asi největší akcí stěhování Klubu Snílků na novou adresu s ohlášeným koncem blog.cz a hned v závěsu přesun tohohle blogu na vlastní doménu. V rámci koronavirové snahy psát trochu víc než obvykle, aby zájemci měli co číst, se tu objevilo šest povídek, jeden delší text je teď na konci zapomínací fáze a jeden nejspíš kratší v poznámkách, tak uvidíme, kolik času uběhne, než budou prezentovatelné.

Tak ať je další rok lepší, a držte se.

Post scriptum: Letos je jak tohle, tak pokus o civilní péefko vlastně Draw It Again Challenge. Přičemž podle původního obrázku lze soudit, že jsem tréninku příliš času nevěnovala. Nu což.