Dokud svíčka hoří

…je to snadné.

Věci se dějou, děje se jich hromada, čas letí, já se snažím neupustit žádný z míčků ve vzduchu, čas na psaní hledám mezi četbou odborných článků a se sešitem na koleni ve vlaku.

Jsem za půlkou přepisu Zaklínačky a moc mě netěší představa, kolik toho ještě zbývá. Načala jsem další povídku, která Osamělým válkám dějově předchází. A občas, jako třeba teď, si uzmu půlhodinu na rychlou kresbu, pár písniček, trochu vzpomínání.

Dokud svíčka hoří nám, nezestárnem.

Tahle mi jen tak nezhasne. Prchavý pocit vítězství!

A ta píseň, milý čtenáři, ta je Nezmaří.

Plesová sezóna

Už se to zase blíží – doba, kdy se ve mně chuť tančit zuřivě pere s introverzí.

A jak tak koumám, kde bych mohla vyvenčit které šaty, vzpomněla jsem si, že jsem na jeden ples kdysi poslala i Aisling. (Sice jako návnadu, ale což, to se taky počítá.)

Vzpomínáte na Tanec mezi střepy? Nesu vám k němu Aislinginy plesové šaty.


Barevně mi trochu nesedí k původnímu popisu v povídce, ale základní vzezření odpovídá. A nezapomeňte, že účelem nebylo, aby to Aisling seklo – účelem bylo přilákat pozornost.

Tak, to bychom měli krapet prokrastinace, a zpátky do práce. Osamělé války čekají. (A já pokračuju. Hlemýždím tempem, ale pokračuju.)

Swiza (2. část)

povidkaTři dny.

Tři dny stanovila Breana jako čas, který diplomat ještě potřebuje k uzdravení – pak mu nabídneme vycházku na hranici s lákavou možností přijít při ní o kejhák.

Já ty tři dny využiju do posledního okamžiku. Vybírám nejvhodnější trasu a sleduju, kdy se v její blízkosti ocitají hraničáři, plánuju krycí manévr pro případ, že mě chytí. Variantou, že mě čapnou i s diplomatem, se nezabývám, ta by skončila bez průtahů na šibenici.

Pokračovat ve čtení →

Swiza (1. část)

povidkaUž jsem se zmiňovala, že Reine toho natropila dost na několik povídek. Tady je druhá z nich. (Protože nějak jsem si čas do vyhlášení výsledků Vidoucích ukrátit musela, že ano.)

Po maléru zmíněném v Nižší ceně Reine dokončila školu a sehnala si mírumilovnou práci v roselliánském klášteře…

Pokračovat ve čtení →

Nižší cena (2. část)

povidkaZpoza pootevřeného okna k nám dolehne klapot kopyt na nádvoří a vzápětí uctivé, skoro podlézavé hlasy služebnictva.
„Bohové, kdo to sem zas leze…“
Daith odloží brk a dvěma kroky přejde k oknu, aby si sám odpověděl. Já nezůstanu pozadu. Natahuju se, abych viděla Daithovi přes rameno, a snažím se zahlédnout, koho to podkoní, majordomus a panská tak obskakují.

Pokračovat ve čtení →

Reine v soutěži

(Datlováno s optimistickou představou, že se někdo letmo zamyslel nad zmíněnou novou dějovou linkou, kterou jsem pro literární soutěž načala.)

Původně jsem si říkala, že otestuju štěstí začátečníka v Žoldnéřích fantazie. Ti mají uzávěrku na konci června. S příchodem letních prázdnin 2015 (ne že by se mě nějak významně týkaly) jsem se tedy dala do vážného uvažování, o čem jako tu soutěžní povídku budu psát.

Pokračovat ve čtení →

Plním předsevzetí

Tvůrčí i jiná.

Má tvůrčí předsevzetí byla do trojice. Že budu psát a kreslit, o tom celkem nebylo sporu – psaní je jedna z mých základních životních funkcí a kreslení báječný relax. Splnila jsem ale i to třetí, totiž zúčastnila jsem se literární soutěže. Načala jsem pro ni novou dějovou linku, aby se vlk nažral (vím, že posílat do soutěže povídku ze série je přinejmenším nemoudré) a koza zůstala celá (a já zůstala ve svém starém dobrém a celkem promyšleném světě).

windyaisling

Pokračovat ve čtení →

Nová kresba, staré texty

(Ty dvě položky nadpisu spolu nikterak nesouvisí.)

Mám ráda takovéhle poklidně roztěkané volné dny. Chvilku si číst, chvilku kreslit, něco poklidit, napsat pár vět, pustit pračku, postavit na čaj a tak pořád dokola a na přeskáčku.

Výsledkem dneška je pokus o lepší portrét Reine a necelá stránka rozpracované povídky, u které jsem strávila významné množství času dohledáváním reálií ve starších textech.

Pokračovat ve čtení →

Došel mi zápisník

(lehce vyděšené ohlédnutí za šesti lety psaní)

Píšu už dlouho. O pohádky a vyprávění, která by prošla jako školní slohy, jsem se snažila od chvíle, kdy nám ve škole sloh poprvé zadali. První povídku, značně limonádovou a dosti o koních, jsem se odvážila ukázat veřejnosti (rozuměj dvěma spolužačkám) ve čtrnácti. V šestnácti jsem se omylem ocitla na webu věnovaném fantasy roleplayingu a využila svou postavu pro povídky fantastické, a taktéž jsem si matně načrtla dva fantasy romány, ze kterých bylo sepsáno celkem asi deset stránek.

Nic z toho nepočítám do těch šesti let.

Pokračovat ve čtení →