Víte, proč mě zajímá, jak se stavíte k dělení textů na kousky? Kolikrát mně se stalo, že jsem našla na něčím blogu zajímavý příběh, dobře napsaný, s originální zápletkou, prostě takový, jaký bych ráda zhltla za jeden studený sychravý den se spoustou čaje k tomu – a končil uprostřed. Žádné náznaky práce na pokračování, aktivitě autora, nic. Takže sama jsem radši, když najdu text, u kterého je jasné, že je dokončený.

Protože taky vím, že to mám se psací motivací a disciplínou všelijak, zásadně už nepouštím z ruky texty, které nejsou připravené ke zveřejnění celé. Takže když publikuju první část čehokoli, rovnou jdu k automatickému zveřejnění nastavit všechny ostatní, abych se pokud možno nestala jedním z výše zmínených autorů.

Druhá a závěrečná část povídky. Ať se líbí!

Pokračovat ve čtení →

Milí čtenáři, nač to protahovat. „Nová“ povídka (radši nechci vědět, kdy jsem se tu o ní zmiňovala poprvé, zaručeně bych z toho byla smutná) byla uznána betačtenářem za publikovatelnou, a tak vám ji nesu. Z Racionálního rozhodnutí si někdo možná na jméno Rangs vzpomene, ale tentokrát se podíváme překných pár let nazpátek.

Nechci se v perexu opakovat s tradičním trablem v hledání vhodného názvu, zeptám se radši na jinou věc, která mi vrtá hlavou – co vy a delší texty v prohlížeči?

Mně nevadí, jsou-li ovšem rozumně zformátované (řádky přes celou šíři monitoru už bych asi nepřekousla, ani kdyby to byl Tolkien). Ale uvědomuju si, že v tomhle rozhodně nejsem reprezentativní vzorek, takže bych ráda měla nějakou další zpětnou vazbu. Raději povídku v jednom delším článku, nebo v několika kratších?

Popřemýšlejte, dejte vědět. A samozřejmě, ať se vám líbí povídka.

Pokračovat ve čtení →

Letošní slunovrat jsem si vyhradila na pálení svíček, pití čaje a psaní. Zatímco materiální dárky pod stromeček mám už nějakou dobu pěkně pohromadě, slunovratový střípek jsem začala psát včera večer mezi nakládáním pračky a utíráním prachu. Já vám nevím, máte to taky tak? Že když je potřeba uklidit, vrhnete se do toho ozlomkrk, děláte všechno najednou, běháte po bytě jak kuře bez hlavy, jenom abyste mohli co nejdřív sedět, nedělat vůbec nic a říkat si, jak je tu pěkně uklizeno?

Hlava ještě nepřijala fakt, že letos už nemusím do práce, pořád žiju ve stavu lehké paniky, ve kterém náš tým absolvoval celý prosinec. Snad se to zlepší s dodělávkami cukroví, úklidem, výzdobou… (Baterky musím koupit. Tři AA baterky. Zapomněla jsem na ně jenom asi desetkrát.) A třeba trochu i tím, že vám donesu slunovratový střípek.

Milí čtenáři, poutníci, kolemjdoucí, mějte požehnaný Yule, krásný slunovrat, Vánoce, cokoli slavíte.

Pokračovat ve čtení →

Je slunovrat.

Za okny se kymácí stromy, meluzína hvízdá, jsem moc ráda, že mám dneska volno. Poslední čtvrtrok zase nový druh výzvy, strachu i úzkostí, jakož i věcí kladných. Nedávno jsem otevřela jeden starý soubor s úvodními dvěma větami kdysi zmíněného nápadu a připsala k němu tři odstavce, tak snad z toho tentokrát bude něco rozumného. A konečně jsem převedla do slov tuhle maličkost, ta mi taky v hlavě strašila nepřiměřeně dlouho. Ať se líbí.

Přátelé, poutníci, kolemjdoucí, krásný slunovrat a hodně sil.

Pokračovat ve čtení →