Jarní zpěvy

…skučení, vytí a tak.

Zima byla podivná a hektická, nastupující jaro zrovna tak. Tak jen kaleidoskopicky, o čem jsem poslední dobou skučela:

Pořád se nemůžu vyhrabat z nachlazení, po týdnu chrchlání jsem čtyři dny v pohodě a pak startujeme znovu. Plus jsem si v pondělí zvrtla kotník. Asi. Tak divně, že jsem na to přišla až o dvacet minut později… dá se to svést na adreanlin?

Práce je pořád divoká, ale má i své kladné aspekty. Kdybyste náhodou někdo stál o nevyžádanou radu do života, tak – dobrej tým v práci je ohromně důležitej.

Kymácím se mezi vykračováním z komfortní zóny a dobíjením baterek s knížkou v křesle. Knížka v křesle byla třeba Sisi – Císařovniny hvězdy (Příběh kadeřnice? Sem s ním!), vykročení z komfortní zóny… kolovalo jako story na Instagramu, nechme to tak.

A taky jsem podnikla výpravu do pražské zoo. Viděla jsem mnoho zajímavých věcí, třeba malou Mobi, vydry Taru a Coryho nebo medvěda Toma, ale to nejlepší bylo slyšet. Když jsem se blížila k vlčímu výběhu, vlci se rozhodli, že si zavyjou.

Ehm, ano, celý tenhle článek matlám proto, abych se podělila o nahrávku vlčího vytí 🙂

Komentáře: 4

  1. Sakra, ti vlci vyjí, jako psi od sousedů, když je první středu v měsíci zkouška sirén a jim se to nelíbí. 🙂
    Já jsem minulé dva týdny také byla nachlazení. Ukrutná rýma, malátnost a snad i zánět dutin.
    Každopádně ti přeju, aby ses také co nejrychleji uzdravila. Někdy stačí si trochu víc odpočinout. Pak se ty virózy tak nevrací. Organismus je odolnější.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..