Mezi náměty na dvě další povídky a horečnou snahou poskládat dílčí náčrtky v jedinou, všem příběhům odpovídající a smysl dávající mapu jsem se taky pokusila vytvořit lepší portrét Kaessi.
Musím se hodně učit, mami, hodně učit (či jak to bylo v té reklamě). O malbě, o světle, o anatomii a určitě ještě o spoustě dalších věcí, na které jsem ještě nepřišla. Už vím, že vlastní představivostí to nevymyslím, a začínám soudit, že ani z fotek to neokoukám tak, jak bych chtěla.
Ležely jsme těsně pod vrcholem kopce, přitisknuté k zemi v mělkém dolíku. Na cestu odtamtud bylo vidět docela dobře. Stejně dobře bude vidět nás, pokud někoho napadne pátrat tak vysoko. A jestli jsou příchozí z řad našich armádních kolegů, pravděpodobně je to napadne.
Za krkem se mi usadilo malé a nejisté cosi, co by při dobré péči mohlo vyrůst v lovecký instinkt.
Moji milí, tady to je. Povídka vzniklá po vlacích a kavárnách, modrým, zeleným a červeným inkoustem, povídka, nad kterou jsem právě strávila pořádnou chvíli přemýšlením, jak by se měla jmenovat. Dřív jsem mívala opačný problém, napadla mě základní zápletka a k ní sedící název a pak jsem pilovala ten zbytek, teď napíšu text, zrediguju, zrediguju podruhé, chci publikovat, ale co, hrome, napíšu do toho titulku?
No nic. Pojďte. Navážeme tam, kde Nepatřičná přestala – u tessarských hraničářů.
Elfka Kaessien an Sliabh, příslušnice tosaithské nižší šlechty, byla od své rodiny odloučena už v dětství, protože její ročník narození jí nabízel záviděníhodné privilegium, totiž stát se společnicí princezny Góbnait.
Měla bych zařizovat sto různých veledůležitých drobností. Termíny se povážlivě chýlí. Všechno se ohýbá a mění. A mě z toho jímá panika.
Tablet a rozkreslený Reinin portrét jsou krásný relax.
A totální, děsná, neomluvitelná prokrastinace.
Juch.
Už mě znáte a víte, jak to dopadá, když mi dochází slova – začnu si kreslit.
Tak si tak kreslím, kreslím, zkouším stínovat…
„Ať řekne přítel a vstoupí.“
Náhody. Všude náhody.
Náhodou na mě vyskočí oznámení o Tolkien Reading Day. Náhodou mám ve své zbrusu nové a značně skromné knihovničce Společenstvo Prstenu, které jsem si před časem půjčila jako konejšivé čtení na unavené večery. A náhodou jsem ho posledně odložila těsně před vstupem Společenstva do Morie, z kteréhož místa pochází citát v úvodu. Protože jen náhodou je tématem letošního Tolkien Reading Day zrovna přátelství.
A co budete číst vy?
(Tolkien Society) (zdroj obrázku – Middle-earth News)
Naprostá většina mých pokusů o tvůrčí psaní se odehrála přes klávesnici. Nebylo to jen nadšením pro moderní technologie, z toho mě ostatně jen tak někdo nepodezřívá. A po jednom náhodném, milém rozhovoru s jistým kavárenským povalečem jsem i přišla na to proč.
Dobrá, život na riasckém zámku už pro Kaessi není přijatelná možnost, jakožto ani nikde jinde v Tosaithu. Kam se ale s tou svou existencí vrtnout?
Kaessi dosáhla svého, je zpátky doma na zámku.
Teď jen poprat se s tím drobným detailem, že zámek je v držení nepřátelské armády.