Mezi náměty na dvě další povídky a horečnou snahou poskládat dílčí náčrtky v jedinou, všem příběhům odpovídající a smysl dávající mapu jsem se taky pokusila vytvořit lepší portrét Kaessi.
Musím se hodně učit, mami, hodně učit (či jak to bylo v té reklamě). O malbě, o světle, o anatomii a určitě ještě o spoustě dalších věcí, na které jsem ještě nepřišla. Už vím, že vlastní představivostí to nevymyslím, a začínám soudit, že ani z fotek to neokoukám tak, jak bych chtěla.
Na druhou stranu jsem se dostala ze stádia neúmyslných karikatur do fáze, kdy kresby vypadají jakž takž zhruba reálně. To mě těší.
(Než jsem jí vybarvila oči, vypadala skoro něžně. Pak se změnila v někoho, koho bych velmi nerada viděla stát proti mně se zbraní.)
