(No dobrá, správný čas pro použití tohohle titulku jsem o pár dní propásla, ale což.)
Sešla se správná konstelace, to jest čas a vůle, na dokončovací práce. A u toho koukám, že poslední dobou vám servíruju jednu iluzi za druhou. To by mi scházelo – abyste pro samé iluze zapomněli na opravdový svět!
Čímž samozřejmě myslím Leitín, že jo.
Aby se tak nestalo, podělím se s vámi o výsledek svých nejnovějších experimentů s tabletem, jakož i o peripetie, které předcházely jeho vzniku.
Je to tak, řekla bych, že nastal čas podělit se o další iluzi. Jednak aby bylo co číst a jednak abych se konečně přiměla dotáhnout dokončovací práce na novém textu, když mě teď nebude hřát vědomí, že mám ještě pár normostran v zásobě.
Tahle iluze mi maličko ujela. Když jsem článek otevřela poprvé, měla jsem čas ho jen letmo přeletět pohledem, než jsem musela odběhnout. Z dojmu, jaký na mě udělal obrázek, se mi v hlavě velmi rychle zrodil nápad níže. A když jsem se potom na obrázek podívala znovu a zjistila, že si ho nepamatuju úplně správně, jen jsem zadoufala, že to nevadí.
Tak uvidíme.
(Autorem inspirace je Anna Steinbauer, doputovalo přes Snílky.)
Když Raja psala příspěvek na téma Zelená, vyjádřila obavu, že jsem zadání asi myslela jinak.
Úplně upřímně? Já nedokážu říct, jak přesně jsem ho myslela. Mám připravený seznam témat a průběžně do něj připisuju. Kritériem pro zařazení na seznam je, že k danému slovu nebo slovnímu spojení mě bez namáhání mozkových závitů napadnou alespoň dva způsoby, jak ho pojmout.
Teď na mě zbylo téma Jenom jdu kolem a já přemýšlím, odkud se do něj pustit. Jestli vám mám vyprávět, jak jsem se ocitla u autonehody a byla jedna ze dvou lidí, kteří přiběhli na pomoc, zatímco další desítky se tvářily, jako že se nic neděje, nebo přednést filipiku proti neohlášeným náštěvám. Ale nakonec to asi vezmu ještě jinak.
Ano, období tvůrčího bloku je pro tentokrát v prachu, nastalo období iluzorní, to jest doba psaní iluzí. Obecně se teď v Klubu Snílků leccos děje, z čehož mám radost a snažím se všeobecně tvůrčí náladu podporovat a přispívat k ní. Jako právě teď.
Když jsem viděla tenhle obrázek, bylo mi okamžitě jasné, že výsledná iluze se neobejde bez mých zaklínačů. Ovšem jak moc se mi ho povedlo zapasovat do vyprávění, to posuď, laskavý čtenáři, sám.
(Autorem inspirace je Findara McAvinchey, doputovalo přes Snílky.)
Imaginarius poslední dobou přináší jeden obraz za druhým. A jelikož už mám v konceptech nahozenou iluzi pro Timona a Pumbu (do které se mi po delší době znovu vetřela Aisling), můžu se podělit o dříve zmíněnou iluzi pro Juliána.
Mám sice pocit, že to zadání bylo myšleno jinak, ale nevyzpytatelné jsou cesty múz.
(Autorem inspirace je Elaine Luo, doputovalo přes Snílky.)
Jak jsem psala již před řádnou dobou, jsem členkou Klubu Snílků. Tady se to projevuje občasným publikováním iluzí, tedy textů inspirovaných předloženým obrázkem a/nebo hudbou. Iluze patří do snílkovského projektu Imaginarius.
Snílkovských projektů je ovšem více a jedním z nich je Téma týdne. Tam je zadání stručné a verbální, výstup v libovolné formě a čas teoreticky jeden týden. A ještě jeden rozdíl – Téma týdne teď vedu já.
Dlouho jsem přemýšlela, jestli je dobrý nápad využívat vlastní zadání, ale rozhodla jsem se, že do toho půjdu. Především jako určitý model a inspiraci, a pak taky proto, abych nebyla jen někdo, kdo shora hází divné nápady.
A protože na týden, který právě končí, jsem si vymyslela téma Hudba, musela jsem se s ním nějak popasovat.
Přináším druhou část Hlídačů. Povídka jí končí, ale události v comharské Škole s ní teprve nabírají obrátky…
Pár hodin po východu slunce je téměř veškeré osazenstvo školy v posluchárnách a laboratořích. Ti, kteří tam nejsou, ještě spí. Proto se to nejspíš Galdurovi zdálo jako ideální doba k provedení další části plánu.
Stojím v Galdurově pracovně, malé místnosti plné knih s runovými nápisy na hřbetech, a pusu mám otevřenou dokořán.
„Co že to chceš udělat?“
Upřímně doufám, že období tvůrčího bloku můžu pro tentokrát odpískat.
Původně jsem si tuhle iluzi chtěla ještě chvíli pošetřit, pro případ, že by se mi zase nedařilo, ale při listování archivem iluzí mi teď došlo, jak dlouho už jsem nepřispěla. To je potřeba napravit.
Zrovna u iluze pro Andělku se mi základní nápad mihl hlavou hned při prvním pohledu, ale dlouho pak unikal zpracování – jak přesně ho pojmout, to mě napadlo až tenhle týden.
Takže. Ať se vám líbí.
A já si pro všechny případy pošetřím iluzi pro Juliána, ke které mě kupodivu napadl námět i zpracování.
(Autorem inspirace je Nicola L. Robinson, doputovalo přes Snílky.)
Ačkoli v posledních týdnech nemůžu právě říct, že bych usilovně psala, neznamená to, že nenabídnu žádné čtení. Mám v zásobě pár normostran, které čekají na závěrečné kolo připomínek a úprav.
Dneska přináším povídku, která ono kolo právě úspěšně absolvovala.
Jako už tradičně jsem si zabojovala s hledáním správného názvu. Chvíli to vypadalo, že se tenhle literární klenot bude jmenovat Ještě není konec, což zaprvé hloupě zní a zadruhé by to u laskavého čtenáře mohlo vyvolávat nezamýšlené asociace. Naštěstí se můj prefrontální kortex nechal uplatit večeří a předhodil Hlídače.
Vítejte a užijte si další potíže, které se vznáší nad Reininou hlavou. Těm ještě dlouho konec nebude…
Už tradičně na tomto místě děkuju Michalu Havlovi za betareading. Dobrého betu zlatem vyvažovat!
Je dneska.
Tím myslím TRD. Na téma „Tolkien and the mysterious“. A tady výročí pádu Barad-dûr, zničení Prstenu a gondorský nový rok.
Já jsem v knihovně popadla The Adventures of Tom Bombadil. Jednak kvůli tomu, že Tomův původ je v rámci Ardy záhada, a jednak proto, že básně v angličtině pro mě budou záhada zcela jistě.
A co budete číst vy?
Obrázek pochází z Middle-earth News (měla jsem tolik duchapřítomnosti, že jsem si poznačila odkaz, abych ho zase půl hodiny nehledala po celém internetu), Tolkien Reading Day vyhlašuje Tolkien Society.
