Reine uklidňující
Měla bych zařizovat sto různých veledůležitých drobností. Termíny se povážlivě chýlí. Všechno se ohýbá a mění. A mě z toho jímá panika. Tablet a rozkreslený Rei...
Měla bych zařizovat sto různých veledůležitých drobností. Termíny se povážlivě chýlí. Všechno se ohýbá a mění. A mě z toho jímá panika. Tablet a rozkreslený Rei...
Už mě znáte a víte, jak to dopadá, když mi dochází slova – začnu si kreslit. Tak si tak kreslím, kreslím, zkouším stínovat…
“Ať řekne přítel a vstoupí.” Náhody. Všude náhody. Náhodou na mě vyskočí oznámení o Tolkien Reading Day. Náhodou mám ve své zbrusu nové a značně skr...
Naprostá většina mých pokusů o tvůrčí psaní se odehrála přes klávesnici. Nebylo to jen nadšením pro moderní technologie, z toho mě ostatně jen tak někdo nepodez...
Dobrá, život na riasckém zámku už pro Kaessi není přijatelná možnost, jakožto ani nikde jinde v Tosaithu. Kam se ale s tou svou existencí vrtnout?
Kaessi dosáhla svého, je zpátky doma na zámku. Teď jen poprat se s tím drobným detailem, že zámek je v držení nepřátelské armády.
Kaessi je zvyklá vědět, o co jde a co se chystá, plán ukrýt se na odlehlém venkově se jí tudíž nemůže zamlouvat. A proto bere věci do svých rukou.
Dostat se za hranice – splněno. Ale když se váš národ vrhne do boje, stačí jen utéct za čáru?
Útěk je únavný, ale nelze se zastavit, dokud člověk není v bezpečí. Asgeir a Kaessi míří za hranice.
Ačkoliv Kaessi není z Asgeirova doprovodu právě nadšená, správně soudí, že ho na cestu zpátky na zámek potřebuje. S vidinou brzkého návratu domů není zas až tak...