Nevítaná

Proces svépomocné výroby další e-knížky aneb Sčítání mnohokrát opakovaných chyb

Zvládla jsem to – dala jsem do kupy povídky o Kaessi, snad včas na to, aby si je laskavý čtenář mohl vzít na dovolenou, kdyby se mu tak zlíbilo. Tímto vám ji nesu spolu s poznámkami a úpěním z procesu výroby a včetně jedné zcela nové povídky. (Během prázdnin se tu objeví i samostatně, ale když mám pro jednou na co lákat, chci to využít!)

Dát dohromady sbírku povídek o Kaessi, tak jsem si to předsevzala v dubnovém příspěvku. A tak jsem se do toho taky dala, že ano. Otevřela jsem si seznam patřičných povídek a začala hledat první.

Ne, jak čas od času zmiňuju, že budu povídky na pracovní flashce přejmenovávat finálními názvy, samozřejmě jsem to neudělala. Po zuřivém hledání jsem Hraničářky našla pod názvem spinoff, přeskočila kamsi doprostřed dokumentu – a zjistila, že tenhle text jsem zjevně tahala mezi různými textovými editory, kvůli čemuž jsou v textu zcela náhodně psané uvozovky. Automatické opravy selhaly, i uložila jsem si, že to holt opravím ručně při čtení.

A pak jsem najednou byla na konci a udělala jsem jen pár drobných stylistických úprav.

Já jsem totiž na pravopis celkem přísná, ale uvozovky jsou moje obrovská slepá skvrna. Vím, kam ve větě patří, o to nic – ale jaké, to už je mi jedno. Českou literaturu s korektními uvozovkami 99 66 radostně prokládám texty americké provenience, které používají typ 66 99 a k tomu všechny nahoře, a britské, kteréžto uvozovky jsou taktéž nahoře, taktéž převrácené a navíc jednoduché. Můj nakoukaný pravopis zkrátka u uvozovek těžce selhává.

Prošla jsem tedy text znovu, opravovala uvozovky, dostala chuť se o své trable podělit – a následkem toho si rozházela boční sloupek webu. (Chtěla jsem obnovit dávné textové pole Stručně, rychle, které sloužilo právě krátkým výlevům a vytvářelo na webu alespoň nějakou aktivitu. Svého času jsem za tím účelem měla i vložené pole Twitteru, ale Twitter už mám dlouho jen na snazší čtení ostatních, a beztak ho Elon poslední dobou nějak nefunkčně rozhrabal. Až se mi zdá, jestli se Twitter nevydává po trajektorii, kterou před ním prosvištěl tumblr.)

S dalšími texty to bylo snazší. Nezapomínají jsem bez problémů našla pod pseudonymem diplomaticka a másledující texty už byly naštěstí uložené správně. Úpravy byly nakonec minimální (ne že bych byla se vším dokonale spokojená, ale jsou místa, u kterých jsem ani za pět let nevymyslela, jak je vyřešit lépe).

(No, a pak teda jsem našla ještě jeden soubor pojmenovaný spinoff, a to byla Nepatřičná. Soubor pojmenovaný kaessi je nepovedený začátek k Hraničářkám a jednoho nepěkného dne budu muset porovnat a roztřídit všechny ty .doc a .odt stejných názvů, protože nikdy nevím, jestli jsem betačtenářské připomínky zapracovala do jednoho, druhého, obojího nebo jen na web. Jsem nepoučitelné zvíře.)

Na většinu základních triků s writerem si vzpomenu, i proto, že nedávno po mně v práci poprvé od psaní diplomky slušnou práci s texťákem chtěli. Pak ještě pár upomínek, pomenší diskuze v pozdních nočních hodinách a následné zapracování připomínek do posledního textu, objev, že nový writer umí exportovat do .epub, aniž bych kvůli tomu musela instalovat rozšíření… a dílo je hotovo.

Taktéž zjištěno, že:

• od přeinstalace systému v roce 2019 jsem zjevně nedělala žádnou obálku, protože mi nechyběl font Aon Cari Celtic (ale stahovala jsem od těch dob jiné fonty, takže si alespoň pamatuju, kam s nimi)
• Píseň severu od Míši Merglové jsem si asi nikdy nekoupila, měla jsem ji jen z knihovny, což se musí napravit, protože odmítám nevlastnit prostřední díl trilogie
• někdo vytvořil Písmáku nový modernější design a já tam teď nevím kudy kam
• brzo doma přestane stačit knihovnička
• existuje plugin, který mi do WordPressu vrátí možnost zarovnat text do bloku (takže jsem si střihla hodinu a půl procházení starých příspěvků, repetitivního klikání a zoufání nad tím, co všechno mi v roce 2016 stačilo jako článek)

Inu, byla to zábava.

A teď už bych vás vážně mohla přestat napínat, že?

Ať se líbí.

Nevítaná – .pdf ke stažení