…obrazně řečeno. Protože volné dny jsem nevyužila ke psaní (zvládla jsem všehovšudy tři odstavce), alébrž k přesunu do nového doupěte, a teď se má existence pohybuje a ještě nějakou dobu pohybovat bude v chaosu, improvizaci a divočině.
…taky skoro doslova řečeno. Protože jsem si stihla udělat i pár dní volna v lesích a kopcích. Byla jsem spokojená jako už dlouho ne. Lidí pomálu, stromů a rostlin mnoho, skal a kamenů ještě víc, roční období všechny, tras ke zdolání tak akorát a na obzoru zasněžený hory, který mě lákaly… snad příště.
A taky, z čehož mám radost, jsem si všimla prvního vlastníma očima spatřeného důkazu, že se u nás vyskytuje jezevec.
A tvůrčím činnostem jsem se věnovala taky.
Krom snahy pohnout s novým textem jsem nazdobila pár kraslic (stále se držím voskové batiky, jak jsem před pár lety psala pro Inventor) a trochu kreslila. Dokonce jsem to zkusila s fotkami z minulého článku, ovšem ukázalo se, že pro kresbu tužkou to nejsou úplně ideální motivy. A taky to s tužkou samozřejmě pořádně neumím, já jsem první, kdo to přizná. Ale budu na tom pracovat.
Kromě forsythie a jabloně (nebo co to bylo, zajdu to prověřit v pozdějších ročních obdobích) se mi tam připletly prstýnky jako reprezentace jedné báječné a zmrzlé svatby, na které jsem byla, a karabina za výlet do kopců.
Asi bych měla uvést na pravou míru, že nelezu, jen si to toužebně přeju. Malou karabinu jsem roky nosila na klíčích a občas si s ní spínala popruhy batohu nebo nesedící respirátor, než jsem ji teď při jednom výšlapu poškodila k nepoužitelnosti. Budu si muset pořídit novou.
No nic. Mějte se krásně a užívejte vskutku aprílového počasí.
To u nás asi jezevec není. Ale už jsem viděla stopy divočáka. Naštěstí jsem se s ním nesetkala osobně. To by asi bylo hodně zajímavé.
Jinak myslím, že obrázek se ti povedl. Nejlépe se vyvedla asi ta karabina.
Jo, stop divočáka bylo taky požehnaně, pořád jsem se rozhlížela po vhodném stromu k vylezení, kdyby se nějaký objevil 😀
Díky moc 🙂