…skučení, vytí a tak.
Zima byla podivná a hektická, nastupující jaro zrovna tak. Tak jen kaleidoskopicky, o čem jsem poslední dobou skučela:
Pořád se nemůžu vyhrabat z nachlazení, po týdnu chrchlání jsem čtyři dny v pohodě a pak startujeme znovu. Plus jsem si v pondělí zvrtla kotník. Asi. Tak divně, že jsem na to přišla až o dvacet minut později… dá se to svést na adreanlin?
Práce je pořád divoká, ale má i své kladné aspekty. Kdybyste náhodou někdo stál o nevyžádanou radu do života, tak – dobrej tým v práci je ohromně důležitej.
Kymácím se mezi vykračováním z komfortní zóny a dobíjením baterek s knížkou v křesle. Knížka v křesle byla třeba Sisi – Císařovniny hvězdy (Příběh kadeřnice? Sem s ním!), vykročení z komfortní zóny… kolovalo jako story na Instagramu, nechme to tak.
A taky jsem podnikla výpravu do pražské zoo. Viděla jsem mnoho zajímavých věcí, třeba malou Mobi, vydry Taru a Coryho nebo medvěda Toma, ale to nejlepší bylo slyšet. Když jsem se blížila k vlčímu výběhu, vlci se rozhodli, že si zavyjou.
Ehm, ano, celý tenhle článek matlám proto, abych se podělila o nahrávku vlčího vytí 🙂
Sakra, ti vlci vyjí, jako psi od sousedů, když je první středu v měsíci zkouška sirén a jim se to nelíbí. 🙂
Já jsem minulé dva týdny také byla nachlazení. Ukrutná rýma, malátnost a snad i zánět dutin.
Každopádně ti přeju, aby ses také co nejrychleji uzdravila. Někdy stačí si trochu víc odpočinout. Pak se ty virózy tak nevrací. Organismus je odolnější.
Je možné, že se jim nelíbilo vysílání místního rozhlasu, zoo ten den několikrát upozorňovala na probíhající akce.
Díky!
To zní zajímavě a nepříjemně.. To vytí mi trhá uši
To mě mrzí… mně se hrozně líbí, tak jsem se chtěla podělit 🙂
Každému se líbí něco jiného