Za oknem sněžilo, dnešní ráno jsem jako jediné v tomhle týdnu nemusela vstávat… co si budem, do ničeho se mi moc nechce. Tím míň, čím víc povinností a zařizování se kupí na obzoru. Takže jen odpočívám, piju čaj a nadávám si, že jsem na tak dlouho přestala cvičit jógu, protože kdo má tu flexibilitu teď dohánět…
Z tvůrčích věcí jsem pojala myšlenku ke slunovratu a teď ji přepisuju do počítače. Nejde to úplně rychle, anžto luštění klikyháků vytvořených na koleni v křesle zabírá čas. A taky dělám dlouhý sloupky. Velkou spoustu dlouhých sloupků.
S celým výtvorem se tu asi nebudu chlubit ani po dokončení, není to nic světoborného. Je to ale ohromně relaxační a uspokojivé, vidět, jak pro jednou práce přibývá rozumným, pravidelným tempem, nezpomalují ji záseky a tvůrčí krize a dá se dělat u seriálů. Shell stitch na háčkování doporučuju.
Tak asi tak. Momentálně plavu s proudem, snad se z něj v dohledné době vyhrabu.
Mějte se skvěle!
Ano. Odpočinek je důležitý. To aby člověka nakonec nepostihl syndrom vyhoření.
Jinak, co to bude, až to doháčkuješ?
Deka. Malá. Dečka 🙂 (Nechce se mi psát “dečka”, protože háčkované dečky jsou ty jemné bílé krajkové věci, co uměla moje babička, ne můj vlnovkový monolit, ale co.)