Po cestách – Oslo

(Protože na cestách už jsem byla.)

V posledních měsících jsem si přivodila spáleniny od baletizolu, mimořádnou sobotní směnu v práci, poznala nového zubaře, dentální hygienu i chirurgickou pohotovost. Děje se spousta věcí a nejsou úplně kompatibilní s tvůrčími procesy. A taky jsem byla na cestách – vyrazila jsem na pár dní do Oslo. Tak vám nesu alespoň pár fotek.

Oslo leží na břehu Oslofjordu, kterýžto se ovšem klikatí hluboko do vnitrozemí, takže výhledů na nekonečnou mořskou pláň tu moc není. Zato je tu spousta ostrůvků a na některé z nich jezdí flotila krásných nových přívozů patřících do systému MHD. (Koupila jsem si týdenní jízdenku na městskou a bylo to dobré rozhodnutí. Jezdila jsem si kam se mi zachtělo, včetně ostrovů ve vnitřní zóně, a nebyla jsem v neustálé panice, že do něčeho nastoupím špatně, protože co, no, holt bych si počkala na spoj zpátky. A moc pěkně jim funguje příslušná appka, vyhledává spojení i kupuje jízdenky a dovede říct, jestli ta jízdenka, co už máte, platí pro vyhledaný spoj nebo ne.)

Jednou z dominant města je skokanský můstek na Holmenkollenu. (Je ostatně vidět i na té první fotce.) Pravděpodobně se dá dostat nahoru, viděla jsem tam lidi, ale jelikož jsem do areálu dorazila po vydatném pobloudění lesy a močály, neměla jsem úplně chuť zdolávat ještě můstek, ráda jsem si došla na metro domů.

Apropos metro: Oslo má pět linek metra včetně kouzelné linky 5, která dělá smyčku – jede z východu přes šest centrálních stanic společných všem linkám, obrátí to k severu, zpátky na východ a pak ty centrální stanice projede ještě jednou, než zamíří na severní konečnou.

Je celá řada stanic na okrajích města, kde vystoupíte a za půl kilometru jste na turistické značce v lesích. Což, když už je o tom řeč, je taky fajn věc – existuje Klub norských turistů a stará se o turistické značení napříč Norskem, není to jen přesně vykolíkovaný okruh kolem nějaké pamětihodnosti, ale síť. Ne ovšem tak vychytaná jako v Česku, barvu mají prakticky jednu, světle modrou. (Teoreticky dvě, ještě červenou, to jsou ale běžkařské trasy a často nejsou v létě schůdné, příkladně proto, že si to namíří napříč močálem.)

A v divočině nejsou jen lesy, je tam taky spousta jezer. Třeba Lille Tryvannet výše. (Alespoň myslím. Na výletě k Holmenkollenu bylo těch jezer minimálně pět.) A když přijedete ve správnou dobu, taky spousta hub. Norové standardně nehoubaří.

Fjord je samozřejmě pořád kousek moře, a k tomu patří lodě. Velká spousta lodí všech velikostí, od nafukovacích člunů po monstrózní plující paláce. Tohle je marína u poloostrova Bygdøy, ke které jsem to měla celkem blízko, a v ní budova veslařského klubu Christiania.

Kdyby se vám zdálo, že nestojí úplně na pevné zemi… Ne, nestojí.

A jeden pokus o náladovou fotku – napravo Havnepromenaden, devítikilometrová cesta po pobřeží a přístavech. Nalevo Bygdøy, kde sídlí zajímavá muzea – Fram, Kon-Tiki, námořní, vikingských lodí (momentálně rekontruováno a podle toho, jak to tam vypadá, ještě chvíli bude), kulturní historie a holokaustu. Nahoře soumrak, dole Oslofjord.

A lítat se pořád bojím.