Když jsem si koupila grafický tablet a začala s ním experimentovat, říkala jsem si, že je to jen otázka úklidu a skladovacího prostoru – tabletem si neudělám kaňky na podlaze a nebudu mít ve stole narůstající hromadu kreseb. Co se techniky týče, chtěla jsem s perem zacházet stejně jako s tužkou nebo štětcem, žádné vychytávky.
A pak jsem velmi rychle přišla na to, jak těžké je zaplnit barvou velkou plochu, aby to vypadalo dobře (alespoň pro mě), a začala jsem možnosti digitální kresby opatrně používat. Především to, že si vymaluju plochu jednolitou podkladovou barvou a pak na ni jen vrším stínování. Výsledky byly rozhodně lepší, ale připadalo mi, že tak nějak podvádím.
Připadalo mi to tak i včera, kdy jsem po delší době vytáhla tablet s tím, že si něco nakreslím. Něco, jedno co, jenom cvičení. Nejdřív jsem si říkala, že podvádět nebudu, že to zkusím od základu jenom tím, co se tváří jako štětec s akrylem, a budu patlat a patlat a patlat, dokud to nebude vypadat dobře. A pořád to nevypadalo dobře.
A pak mi došlo, že nemá význam se trápit. Neměla jsem tablet v ruce měsíce; nemám ambice být velká digitální malířka; nesnažím se splnit žádné zadání. Chci se jenom trochu procvičit a nakreslit něco, co se mi bude líbit. Takže jednolitá světle šedá plocho, pojď mi hop.
Nakreslila jsem tohohle koníka, hlavně z trucu, že k němu nikde nemůžu najít návod na skládání.
První mimochodem: Nedokážu zdůvodnit, proč přesně mám z vybarvování velkých ploch jednolitou barvou pocit podvádění. Nejsem zdaleka jediná, kdo to dělá, v tutorialech na digitální malbu je to celkem běžná věc.
Druhé mimochodem: Další digitální vychytávky, které občas použiju, jsou vytvořit si plochu podkladové barvy třeba pod vlasy (místo abych pečlivě vlásek po vlásku zaplňovala každé místo, kde prosvítá papír/plátno/vy víte, a vložení vrstvy s přechodem průhledné do poloprůhledné černé, když jsem tehdy jednou jedinkrát kreslila krajinu a chtěla jsem jí dodat nějakou hloubku.
Myslím, že pocit podvádění při vybarvování jednolitých ploch máš proto, že je to prostě moc rychle a jednoduché. A proto je možná ten pocit úplně zbytečný. Digitální malba a malba na papír je přece něco docela jiného.
Jinak, koník vypadá dobře.
Díky moc!
Je to tak, je to něco jiného, je to v jistých ohledech snazší a to mi někdy vadí. Že to vypadá, že jsem si vybrala ten snadný způsob.
(Ehm, jo, tu možnost gumovat pořád dokola a nikdy neprodřít papír mám moc ráda, uznávám :-D)
Já tohle obdivuji…ať už digitální nebo ne. Jsi šikovná. Já jsem se teď pustila na malování na kamínky – bude o tom v brzké době i článek na blogu 🙂 Ale je to amatérské, malovat moc neumím, spíš vůbec 😀
Díky moc 🙂 A co má být, že to bude amatérské? Prostě to znamená, že to někoho baví tak moc, že tomu věnuje volný čas a nadšení 🙂