…muži by však mlčet neměli. (K. Kryl)
I am no man! (Éowyn v knize J. R. R. Tolkiena)
Na tvůrčím psaní se mi líbí, že mě netíží žádné termíny a můžu si psát svým tempem.
Na tvůrčím psaní se mi nelíbí, že mě netíží žádné termíny a příliš snadno ho odsouvám na vedlejší kolej.
Má tvůrčí aktivita je poslední dobou blízká nule. Práce na novém textu prokračují slimejším tempem, i když jsem už alespoň vymyslela, jak vyřešit jednu z děr v ději. Částečně za to může nedostatek času – pracovní atmosféra houstne, taneční soutěž se povážlivě blíží a má fyzička chátrá, neopakovatelné společenské události se řadí do špalíru. A částečně, když konečně zakotvím doma s hrnkem čaje, zjišťuju, že mi mozek funguje na volnoběh a odmítá vykonávat jakoukoli činnost náročnější než příprava večeře.
Včera sledovaly události obvyklý scénář, nespolupracující mozek a matná chuť něco, cokoli tvořit. A tak jsem vytvořila prudce realistický výjev z mé momentální existence.
Uzříte na něm mimo jiné:
- zelektrizované vlasy (částečně v puse)
- zcela nerealisticky monochromatické džíny
- zbraň (ze dřeva)
- přízrak pronásledující mě každou denní i noční hodinu (i když to trochu přeháním, pár týdnů už se mi o práci nezdálo)
Myslím, že je jasné, kdy jsem se začala vážně jenom bavit. (Tímto zdravím svoji gympláckou třídu výtvarné výchovy!)
