Že potřebuju nakreslit Galdurův portrét, abych měla co do Střípků, to jsem věděla už dlouho. Ale že se rozjedu a zkusím konečně vytvořit sérii portrétů, která se bude stylem vzájemně podobat a nebude z ní křičet na sto honů, jaký návod jsem studovala tentokrát, to mě napadlo tak nějak za pochodu.
Výsledkem je, že mám konečně portréty šestky protagonistů, na které se, myslím, dá docela koukat.
Pojďte se mrknout taky.
Galdurem to všechno začalo, Reine skončilo. Reine tabletu vzdoruje urputněji než ostatní, pořád mám pocit, že si není moc podobná. Předchozí kresba, ta s barevnými vlasy, navíc není vůbec podobná ani ostatním pokusům o portrét Reine, a na téhle nejnovější mi zase připomíná Marii Curie-Sklodowskou. A že tu jsem si modelem vážně nebrala…
(Chovám paní Curie-Sklodowskou v úctě a kreslit si podle ní portrét nekromantky bych si nedovolila. To jen abychom si rozuměli.)
Vůbec, s tou inspirací je to ošemetné. U většiny portrétů je to tak, že si zadám do vyhledávače některý charakteristický rys, vyberu si pár sympatických fotek a podle nich volně kreslím a míchám je dohromady nebo ignoruju, jak je zrovna potřeba. Občas mě napadne, že zkusím kreslit bez předlohy. Nedopadá to dobře.
(Zkusila jsem to u Galdura a věděla jsem, že to dopadlo přinejlepším prapodivně, ale přesto jsem se šla zeptat na názor kritika.
Dlouho se díval s podivným výrazem v obličeji, než pravil: „No, jestlis chtěla nakreslit psychopata, tak se ti to teda povedlo.“)
Galdurem to začalo, Reine skončilo a mezi těmi dvěma jsem se vrhla na Kaessi a Asgeira. Tady jsem mohla alespoň vycházet ze starších verzí, se kterými jsem byla jakž takž spokojená. Hlavně Kaessi je téměř celá obkreslená z předchozí verze.
U většiny postav sice předlohy střídám, kombinuju a upravuju, ale v Asgeirově případě je potřeba přiznat, že modelem je Viggo Mortensen. (A nechtěla jsem to tak a polovinu času jsem se snažila okoukat něco z fotek Woodyho Harrelsona v roli Haymitche, ale myslím, že to bylo celkem k ničemu. Mně do téhle role Viggo dokonale sedí. Hoďte po mně čím chcete.)
Tyhle portréty Ais a Theodora už tu nějakou dobu visí, vím. Oba se mi líbí, mají cosi, co nejsem schopná definovat, ale o čem si jsem zpropadeně jistá, že to nedokážu napodobit, tím méně zopakovat. Takže prozatím to zůstane takhle.
Třeba se časem vykreslím natolik, že si troufnu. Třeba ne. Nechám se překvapit.
A jak to máte s vizí a vizáží vašich hrdinů vy?
