A nedodržela jsem.
Poklidně, bez výčitek svědomí, když se mi zrovna chce pracuju na střídačku na přepisu Osamělých válek a na korektuře románu jednoho kolegy autora. Necelé dva měsíce mi zbývají do konce nepsacího projektu (v práci už mi to odpočítávají, neb pro ně to bude taky docela rozdíl), a pak… no, pak se uvidí.
Protože nesnáším, když si ze psaní udělám povinnost. Stihnout uzávěrku, dodat včas slíbené připomínky, přichystat text jako dárek k určitému datu. Nevadí, že si to na sebe všechno sesílám výhradně já sama, stresovat se tím nechám úplně stejně.
Takhle mi to úplně vyhovuje.
A jeden rychlý experiment s tabletem takhle při pátečním večeru – zhruba v tomhle místě jsem v Osamělých válkách. S drobnou básnickou licencí. (Černé magické plameny jsou sice nenápadné a praktické, ale ani v nejmenším malebné.)
