V komentářích pod minulým příspěvkem Raja nadhodila, jak těžké je kreslit postavy, a já zmínila, že poslední dobou mám jako každodenní rituál nejen čtení (a ani trochu psaní), ale i jógu.
Stalo se, co se stát muselo…
Snad nebudu časem měnit doménu na alissakresli.cz. Ale snad ne, nahodila jsem si dějovou linku pro povídku, bude za dlouhých letních večerů nad čím přemýšlet.
Je to jen taková rychlovka. Na jednu stranu to teď ještě víc vypadá, že příspěvky odbývám, na druhou jsem ale ráda, že se mi něco takového povedlo bez několikahodinového trápení. Že by i ten občasný kreslířský trénink nesl jisté ovoce?
Předlohou byla spousta fotek, které mi Google vyplivl na dotaz warrior 1, ačkoli je to vysoký výpad, alespoň já to znám jako high lunge, byť česká terminologie je nejasná.
Akorát původně to měla být Kaessi, nikoho jiného jsem si na józe nedokázala představit. Jenže pak jsem se podívala na proporce výsledné postavy… no, stejně jako jsem k józe časem dospěla já, možná by do ní dostárla a dozklidnila se Ais? Pokud by to samozřejmě byl další příspěvek k tématu, co by moje postavy dělaly, kdyby místo pseudostředověku žily dneska a tady.
Kreslení postav je peklo, snad proto jsem tak před deseti lety přešla na komixové postavičky a s nějakými proporcemi si nelámu hlavu.
Já neumím nic mezi pokusem o co nejrealističtější postavy a hůlkovými postavičkami 😀 A zatímco u obličejů už alespoň trochu umím charakteristické rysy a postavy nevypadají jedna jako druhá, u postav je to pokus-omyl…
Já myslím, že na alissapise je prostor i pro kreslení. Navíc je to vždy okořeněné nějakým popiskem. 😀 🙂
Jinak jsi dobrá, že si nacházíš čas na jógu. Taky bych ráda. Teď jsem na sebe trochu hrdá, že už pár dní v kuse každé ráno cvičím. Dlouho se mi nedařilo dostat se do toho, ale myslím, že teď mám ten správný mindset, konečně.
Tak hezké letní dny přeji! 🙂
Já se snažím cvičit denně, abych měla pocit, že pořád plním plán a nechci si to zkazit, ale někdy je to hodně symbolické. Držím palce, ať Ti mindset vydrží 🙂
Pěkný obrázek. Jinak já myslím, že nikdy není od věci si nakreslit postavy ze svých příběhů. Získají pak na živosti. Člověk si je dokáže lépe představit a lépe se mu o nich píše.
Určitě, je to dobré cvičení. Zvlášť když má někdo, jako já, špatnou vizuální představivost 🙂
Když jsem kamarádce i lustrovala kdysi povídky, vyzkoušela jsem všechno možné od mangových postaviček až po pokusy o realistické výjevy….a hodně to záleželo na to, jak se i moje kreslení vyvýjelo.
Moc se mi líbí myšlenka na to, co by tvé postavy dělaly a jak by vypadaly teď, v dnešní moderní době 😀 Nebo, co by jim třeba nejvíc vadilo v kontextu pokroku a technologií 😀
Díky za podporu, ještě se na tu myšlenku podívám 🙂