To měl být titulek krátkého textu složeného převážně z Kaessiných neveselých úvah a měl k němu patřit obrázek. Ani nevím, co mě napadlo dřív, úvahy vycházejí z mailů vyměněných s Michalem za několik let, motiv pro ilustraci už jsem taky měla v merku dlouho (zejména tedy jako cvičení v technice).
Pokusila jsem se ty myšlenky vyjádřit slovy, ale rychle mi bylo jasné, že potřebují ještě uležet. Zhruba tak pár dalších let.
Takže dneska vám tu nechám jenom ten obrázek.
Od prvních pokusů o portréty postav (někdy v roce, já nevím, 2010?) jsem se soustředila na oči, stejně jako u současných reprezentativních portrétů jsem je na rozdíl od zbytku obrázku vybarvovala, oči, vlasy a ruce jsou za mě nejvyhledávanější návody/návrhy/inspirace. Ale tentokrát jsem se rozhodla neřešit nic jiného a přiučit se zase pár triků směrem k realistické kresbě.
Ale ano, řekla bych, že krok správným směrem jsem udělala. Nikterak velký, ale víte jak – progress, not perfection.
