Úplně náhodou jsem si všimla, že ke dnešnímu dni patří Theodorovo jméno.
Ráda se chopím jakékoliv a každé příležitosti udělat den alespoň trochu svůj a neobvyklý. Vděčně vzpomenout svátek imaginární postavy k tomu dozajista patří.
Kdybych si všimla dřív, nechala bych si jeho kresbu až na dnešek, ale co už. Mám v zásobě ještě jednu drobnost, a dovolím si soudit, že by se Theodorovi líbila víc.
S minulou kresbou, nejnovějším Theodorovým portrétem, jsem fakt spokojená. Ze všeho, co jsem kdy na tabletu stvořila, tohle je první kresba, kterou nemám nutkání předělávat, kterou spokojeně vystavím bez předsevzetí, že ještě trochu potrénuju a vytvořím lepší verzi.
Takže co bylo logickým dalším krokem, jen co byl první obrázek bezpečně v článku? Jasně, znovu uchopit pero a dát se znovu do kreslení. Tentokrát Ais.
(V archivu stránky mám nahrané čtyři různě staré kresby Aisling. Fascinuje mě, jak na každé vypadá úplně jinak, i když se pořád držím stejného popisu.)
Tutorialy k digitální kresbě nestuduju nijak systematicky, jen si občas dohledám konkrétní věc, která mě zajímá. U Ais to byly vlasy. Základní poučkou, na kterou jsem narážela zas a znova, bylo „Don’t overdo it.“
Měli recht. Jak se člověk nechá unést, nestojí to za nic. A pak ještě musí třetinu té obrovské, krásné a naprosto nevhodné hřívy mazat.
Klid. Sebevědomí. Spousta vlasů. Ano, řekla bych, že to nejdůležitější z Ais v tom je.
