aneb Ais jiná, lepší
Velmi by mě zajímalo, jestli se někdy vykreslím natolik, že budu schopná vytvořit sérii portrétů všech hlavnějších postav stejným stylem. Zatím mám pocit, že u každé kresby upravuju techniku, zkouším nové věci, a výsledek se od předchozího o poznání liší. Vývoj je prima věc, ale v ilustracích zas až tak dobře nevypadá. Ale což.
Je takový horko, že nemám hlad. Tak nevečeřím a kreslím.
Člověk se pořád učí. Nemám v úmyslu přestávat.
Vím celkem přesně, o čem bych chtěla napsat další povídku, chybí mi jen jediná drobnost, totiž najít motivaci a logiku v události, která celý příběh uvede do pohybu. Easy peasy lemon sqeezy.
Mějte se fajn a dodržujte pitný režim!
(Táborový zdravotník domluvil. Rozchod.)
Tak šup šup. Já se těším až si zase něco přečtu. 🙂
Uvidím, jak a s čím se mi vrátí povídka od prvního čtenáře a kolik na ní ještě bude práce. Ale nezahálím, fakt ne 🙂