…letos nemám. Krom běžných zařizování a obstarávání, která jsou najednou komplikovanější, když nemám všechno krásně při cestě z práce, po večerech pilně trénuju tanec, sháním vánoční dárky a náhradu za prasklou žárovku, testuju sousedskou odolnost vůči Gaelic Storm a Faunu, snažím se s mizivým úspěchem psát a prokousávám se pátým Cormoranem Strikem. A je mi skvěle.
(Dokud si nevzpomenu na tenhle web a na to, co všechno se mi kmitlo hlavou a zatím jsem nepřetavila v publikovatelný útvar libovolného charakteru.)
A tak jsem si sedla a rozhodla se kreslit, hlavně kreslit, v zásadě cokoli… a krom mé afinity k čarodějnickým pyromanům se mi tentokrát na virtuální plátno dostaly i dlouhé, tmavé večery a svátek se světly, který prostě lidstvo touhle dobou v nějaké podobě potřebuje.
A s mírným zpožděním taky předsevzetí nastudovat si, jak se digitálně maluje polární záře. Mno… alespoň teď víte, co jsem měla v úmyslu.
Nebudu se tvářit, že jsem originální. V hlavě se mi usídlila kresba Marka Rudea, čarodějka Rachel Morgan (druhý obrázek odspoda, Rachel a energetické linie). Ale v kombinaci se vším, co se mi honí hlavou a nějakým způsobem do obrázku prosáklo…
(Mimo všeho výše zmíněného taky můj oblíbený kabát, který už přesluhuje a potřebuju nový, sukně, kterých bych si pár zimních taky měla sehnat, a fuchsiová barva, kterou mi z jakéhosi důvodu hlava přiřadila hlava k oktaríně, Pratchettově barvě kouzel. Jasně, vím, že to nedává smysl. Ale nebylo to úplně vedle, vzhledem k tomu, že fuchsiová je ta osmá barva duhy, co by měla být mezi fialovou a červenou, až na to, že za červenou je infračervené záření a za fialovou UV, žádná fuchsiová… To jen hlava si ji domyslí. Stejně jako já oktarínu.)
Náhodou je to pěkný obrázek.