…je to snadné.
Věci se dějou, děje se jich hromada, čas letí, já se snažím neupustit žádný z míčků ve vzduchu, čas na psaní hledám mezi četbou odborných článků a se sešitem na koleni ve vlaku.
Jsem za půlkou přepisu Zaklínačky a moc mě netěší představa, kolik toho ještě zbývá. Načala jsem další povídku, která Osamělým válkám dějově předchází. A občas, jako třeba teď, si uzmu půlhodinu na rychlou kresbu, pár písniček, trochu vzpomínání.
Dokud svíčka hoří nám, nezestárnem.
Tahle mi jen tak nezhasne. Prchavý pocit vítězství!
A ta píseň, milý čtenáři, ta je Nezmaří.
