Najít nového vévodu trvá čtrnáct dní.

Své k tomu mají co říct početní zástupci adorské šlechty, Dhamsa jako oficiální vítěz války, ve které vlastně nebojovala, a především Mahaid s Carainem, kteří vlastní obsáhlý seznam lidí, s jejichž činěním se Liga elfských států neztotožňuje. Všichni ale mají snahu se dohodnout, takže zdlouhavá jednání jsou nakonec korunována úspěchem a nového vévodu adorského doprovodí do funkce desítky významných pohledů. Pozor, chlapče, jsi tu s naším souhlasem. Nikdy na to nezapomeň.

Pokračovat ve čtení →

Probudím se bolestí a vlastním nářkem.

„Jen klid, tak zlé to zase není,“ upozorní mě hluboký mužský hlas.

„Jo? A že to tak přesně víš?“ ozve se druhý, trochu vyšší a v tuhle chvíli nesmírně uštěpačný. Znám je oba.

„Někdo mě zasáhl?“ zamumlám. Třeba se přestanou dohadovat.

Odpoví mi oba naráz. Galdur zamumlá „jo“, zatímco Iwar mírně učitelským tonem praví „no, ne tak docela“.

„A proč to tak bolí?“ skučím. Je to podobný pocit, jako když se mi ráno vrací krev do přeleželé paže, ale takhle bolest neustupuje. A kromě toho mě něco tíží na krku.

Pokračovat ve čtení →

„Všichni připraveni?“ táže se rektor.

Kolegové už vědí, že odpovídat mají jen v případě, že připraveni nejsou. Ponuré mlčení naznačuje, že není na co čekat.

Srdce mi prudce naráží do hrudní kosti. Nevím, jestli je to nervozita, nebo lektvar z gahy. Spíš to druhé. Láhve kolovaly mezi celou výpravou několikrát a já vydatně přispěla k tomu, že se nevracely plné.

„Vpřed,“ zavelí rektor a vykročí.

Přistihnu se, že zadržuju dech, když se přiblíží k magické bariéře.

Pokračovat ve čtení →

„Standardní energetický proud,“ přikáže mi Iwar tiše. Voják pár délek před námi ho ale stejně nejspíš zaslechne, protože sebou trhne a ohlédne se. Nic samozřejmě nevidí, schovává nás závoj iluze. Než si stihne domyslet řešení, vyšlu k němu hrubé, jednoduché kouzlo. Mužem škubne křeč a složí se k zemi.

„Nepřehnala jsem to?“

„Žije.“ Iwar do vojáka šťouchne špičkou boty a sleduje jeho těžce se zvedající hrudník. „To bude dobrý. Jdeme dál.“

Pokračovat ve čtení →

Na kratičkou chvíli zahlédnu Theodora, jak se kácí k zemi. Okamžitě se mi vybaví všechny mé noční můry, ve kterých Theodor umírá, skládá se do prachu jako odhozený šátek, protože se mi má kouzla vymkla z rukou – Theodor a Iwar a Galdur a Blanche a…

Vzápětí mi na žebrech přistane čepel meče.

„Reine, co je s tebou?“ Aisling zaraženě pozoruje svoji tréninkovou zbraň, jejíž úder jsem se ani nepokusila vykrýt. Už zase. V šermu se neustále horším.

Vzápětí si sama v duchu odpoví, bezradně zatřese hlavou a vydá se drezírovat někoho jiného. Je zřejmě přesvědčená, že jí zazlívám mlčení o Galdurovi a nedovedu se kvůli tomu soustředit.

Pokračovat ve čtení →