Nebude to navždycky (2. část)

Většinu dne po noční hlídce prospím, jelikož mám za úkol jen vaření večeře, a půlku noci pak strávím zíráním do zdi a snahou ukočírovat splašené stádo myšlenek.

Na dalším ranním nástupu mě Asgeir přidělí k Filovi, vytáhlému hnědovlasému chlapíkovi kolem třiceti, jehož nepřátelství vůči mně na sebe bere poněkud odlišný odstín než Illanovo. Fil mi hraje roli poctivého vojáka do puntíku plnící své povinnosti, od úkolů pohraničníka po zaučování nováčka v oddíle, ovšem dá si záležet na tom, aby na mě nepromluvil jediné slovo, které nutně nemusí. Kolem poledne se přistihnu, že jsem za to vděčná. S tímhle přístupem alespoň nezačne rýpat do mého soukromí.

Pokračovat ve čtení →

Výroční večeře elitního klubu

Le fille Ash, kolegyně z Klubu Snílků, má podobný nápad jako já – když musíme sedět doma, je fajn se něčím zabavit, něco tvořit, něco číst, něco objevit. Proto Ash vyhlásila výzvu Desítka švihlých témat a proto jsem ji já přijala.

(Ani jedna jsme zřejmě nepočítaly se zrušením omezení, ale co už, výzva je jednou výzva.)

Mailem mi dorazila první tři střelená témata a pokyn, že mám minimálně jedno zpracovat. A tak jsem se do toho dala, myslela a myslela, dohledávala… a zpracovala.

Témata vám prozradím až na konci článku, abyste nepřišli o pointu, ano?

Pokračovat ve čtení →

Nebude to navždycky (1. část)

Jak jsem se zmiňovala u poslední iluze, chci teď psát (a hlavně blogovat) trochu víc než obvykle, pro případ, že by někdo měl náladu na čtení nových příběhů. (Já ji třeba mám. Včera jsem se po letech, co o ní vím, konečně dostala k novelce Chat Parisien.) V duchu tohohle předsevzetí jsem provedla finální kontrolu u povídky, kterou jsem po několika bezradných večerech nazvala Nebude to navždycky. Nakonec to není špatný název, protože věcí, které nejsou navždycky, se v příběhu objeví povícero.

Zajímá vás, jak se Kaessi a Asgeirovi vedlo po událostech z Racionálního rozhodnutí? Buďte vítáni a čtěte dál!

Pokračovat ve čtení →

Iluze pro Ervína

Tahle maličkost mi leží na disku už čtvrt roku  –  přesně od Nového roku, jelikož jsem ji datlila v povzneseně silvestrovské náladě, usazená mezi hořícím krbem a rozsvíceným vánočním stromečkem, a prohlásila za hotovou chvilku před půlnocí.

Předsevzala jsem si, že se v téhle podivné době budu snažit psát víc, aby měl laskavý čtenář kam utéct před realitou a přijít na krapet jiné myšlenky. Než podrobím poslední kontrole novou povídku, užijte si iluzi.

(Zdroj inspirace: obrázek od Mansik Yang, doputovalo přes Snílky.)

Pokračovat ve čtení →

V jiné době

(kterak se Alissa pokouší pustit z hlavy svět venku)

Každý z nás občas potřebuje vypnout hlavu, a v posledních týdnech to platí minimálně trojnásob. Podle nálady používám na relax cizí světy, vlastní tvorbu, tanec, hudbu jakoukoli od folku po metal nebo náhodné brouzdání po netu. Celkem spolehlivým zdrojem odpočinkového materiálu je web boredpanda.com.

A právě Znuděná panda v kombinaci s faktem, že jsem dopsala povídku a momentálně nemám rozmyšlený žádný další příběh, se mi v hlavě začala skládat do jiné formy odpočinku.

Fantastičtí psavci, přemýšleli jste někdy nad tím, co by vaše postavy dělaly teď a tady, v naší době?

Já se rozhodla, že mě to zajímá. Kdokoli byste se o to chtěl podělit, dejte vědět. A kdo jste zvědav na moje postavy, směle čtěte dál.

Pokračovat ve čtení →

Věr mi (2. část)

Vím, že je to pro ni hrozné, snažila jsem se být co nejopatrnější a vyřídit to rychle,“ vysvětlím řezníkovi, dívčinu otci. „I pro vás to musel být obrovský šok. V malém městě jako Lipí, kde žijete celý život, všechny znáte, vás nejspíš něco takového ani nenapadne…“

Sama pořádně nevím, kam tím mířím, jen kolem sebe házím návnady a doufám, že řezník na některou zabere.

Pravda, pravda,“ přikyvuje muž takřka bezmyšlenkovitě. „Báli jsme se o ni, když sloužila v Tessaře, to ano, ale že se jí přihodí taková věc přímo na našem prahu…“

Pokračovat ve čtení →

Věř mi (1. část)

povidkaMyslím, že nastal čas podělit se o povídku, která se loni zalíbila v soutěži Vidoucí. Ale ještě předtím, ať nezapomenu – Tolkien Society vyhlásila téma letošního Tolkien Reading Day. Je to Nature and Industry, čili Příroda a průmysl.

Zatím netuším, jak to zapadá do mého předsevzetí přečíst letos něco, na čem má zásluhu Christopher Tolkien, ale já už něco vymyslím.

A co budete pětadvacátého března číst vy?

(Obrázek pochází z Pinterestu Middle-earth News, Tolkien Reading Day vyhlašuje Tolkien Society. Akorát mě mrzí, že tímhle zřejmě plakátky v tomhle stylu došly. No nic, budeme recyklovat. To je dneska v módě.)

A teď se, máte-li chuť, můžete dát do té povídky.

Pokračovat ve čtení →

Stručně a středozemsky, vydání 2020

Stručně a středozemsky poprvé, neradostně – zemřel Christopher Tolkien, syn Johna Ronalda Reuela Tolkiena, který připravil pro publikaci velkou část díla svého otce – Silmarillion, Nedokončené příběhy, Historii Středozemě a řadu dalších textů.

Téma letošního Tolkien Reading Day ještě není známé, ale já si tímto dávám za předsevzetí splnit ho něčím, na čem má zásluhu Christopher.

Stričně a středozemsky podruhé, nečekaně – Mittalmar vydal sborník třetího ročníku soutěže O Gondorský semenáček, včetně mé povídky Kde jsme potřeba.

Ve sborníku ročníku čtvrtého se dozajista nacházet nebudu, neb mě za půl roku vůbec, ale vůbec nic nenapadlo. Ale držím si palce, aby mi (alespoň trošku) sedlo téma nové a já se zase odhodlala něco splichtit.

Loni jsem totiž, technicky vzato, nedodržela předsevzetí zúčastnit se literární soutěže. Bývala bych mohla jednu povídku poslat ještě ve starém roce, ale rozhodla jsem se počkat na vyjádření posledního betačtenáře. Takže pro letošek mám naopak technicky vzato splněno, ale pro dobrou míru bych chtěla přidat ještě nějakou účast.

Tak snad.

Pour féliciter 2020

(Vy už víte, že si ve volných chvílích ráda kreslím čarodějnické pyromany.)

Lámu si hlavu, zda lze napsat blahopřejně novoroční článek a vyhnout se v něm veškerým klišé. Skoro si myslím, že ani ne…

Inu, drazí čtenáři, byl to dobrý rok. Stala jsem se jednou ze správkyň Klubu Snílků, přiměřeně jsem se věnovala kreslení (myslím, že nejvíc se mi povedla obálka Racionálního rozhodnutí*). Do kreativní oblasti asi spadá i to, že jsem si po čtyřech letech konečně dopletla obal na tablet. A pokud jde o psaní, kromě textů zveřejněných tady se mi taky povedlo pěkně se umístit ve Vidoucím, takže říct, že jsem spokojená, by bylo hodně slabé slovo.

Přeju, milí čtenáři, poutníci a kolemjdoucí, ať je ten příští ještě lepší.

*A teď jsem zvědavá, jestli u toho obrázku bude přistávat ještě víc spamu. Tady na WordPressu se objevují vychytané spamové komentáře, pěkně napsané, pochvalné… až na to, že jsou anglicky a objevují se u obrázku, ne u příspěvku, což vlastně ani nevím, jak je možné…