O autobusech a pěších trasách aneb mé drobné norské kulturní šoky
Trasy a stezky
V článku o Oslo jsem psala o červeném zimním a světlemodrém letním značení. Jak jsem později zjistila, neplatí to univerzálně, ale pouze v zalesněných oblastech. Kde se stromů pro značky nedostává, tam se značí červeným T jako turista na kamenech.
V Česku se považuju za lehce nadprůměrného chodce, pokud jde o délku a náročnost terénu. V Norsku jsem silně podprůměrná. Norské turistické trasy můžou klidně vést korytem potoka, svahem plným děr mezi kamením, hlubokým vřesem nebo vším naráz, vypadá to, že tam kolik let neprošla ani ovce, vy už si myslíte, že jste museli sejít z cesty a jste naprosto ztracení, opatrně si vyměřujete každý krok. A pak na vás vykoukne červené téčko ujišťující, že tohle je cesta, žádný strach.
Nebo se vynoří Nor na poobědovém výběhu a ten úsek, který vy půl hodiny lezete po čtyřech, vyběhne za sedm minut.
Ať jsme si vymysleli jakoukoli trasu, třeba i neznačenou (stejně jako v Česku platí v Norsku veřejná přístupnost krajiny, jen se od vás žádá ohleduplnost), za jakkoli špatného počasí, vždycky jsme tam narazili minimálně na Nora se psem.
Užitečné zdroje:
Den Norske Turistforening (klub norských turistů, značí trasy a provozuje chaty, ve kterých se dá nocovat) – DNT o Right to roam
Ut.no (mapa s vyznačenými trasami a chatami)
Já ale popravdě chodím hlavně podle Mapy.com a v naprosté většině případů cesty sedí. Jediná výjimka byl ošklivý úvodní úsek přechodu ostrova Godøya, kde ta cesta prostě nebyla, ať si Mapy a Ut.no tvrdí, co chtějí. Nešlo ale o značenou turistickou stezku.
Doprava po Ålesundu a okolí
Kolem Ålesundu funguje síť autobusů a přívozů provozovaných společností Fram, dálkové autobusy a přímý spoj na letiště pak zajišťuje společnost Vy.
Fram má kromě webu i aplikaci pro kupování jízdenek a vyhledávání spojení. Appka umí spoustu věcí – ukáže vyhledanou trasu na mapě, takže víte, na které straně ulice čekat (to nepodceňujte), uloží konkrétní spojení, takže ho vidíte hned na úvodní stránce a nemusíte vzpomínat, v kolik to hernajs jede, ukáže i aktuální zpoždění a pozici autobusu. Iritovaly mě na ní dvě věci – při zhasnutí telefonu se někdy vrátila na úvodní stránku a někdy ne, přesně jak se mi to nehodilo, a nedá se v ní platit Google pay.
Pokud jde o jízdenky, Fram má velmi na výběr. Jednotlivou na autobusy (platí 90 minut pro zvolenou zónu – ty zóny je taky potřeba zkontrolovat si na mapě, ale jsou dost velké, jen jednou jsme zvažovali výjezd mimo Ålesundskou), časovou na autobusy, karnet (10 jednotlivých jízdenek) na autobusy, jednotlivou na lodě (na konkrétní trasu), časovou na lodě a časovou na všechno od Framu pro zvolenou zónu. Můj oblíbenec a travel hack je sedmidenní na autobusy – v čase naší výpravy stála týdenní jízdenka to, co pět a kousek jednotlivých, takže po třech výletech jsme byli na svém.
Koupená jízdenka se v aplikaci ukazuje jako QR kód, který musíte při nástupu naskenovat u čtečky. Čtečky snímají rychle a spolehlivě, jen jednou po průjezdu dlouhým tunelem neměl řidič signál, takže si je prohlédl v čitelné formě v telefonu.
Ale než se dostanete ke skenování jízdenek, musíte nejdřív najít svou zastávku a stopnout si autobus.
Jsou v Ålesundské zóně zastávky označené svým názvem. Jsou zastávky vybavené digitální odjezdovou tabulí. Jsou zastávky s vypsanými čísly linek, které na ní staví. Jsou zastávky označené modrou tabulkou s obrázkem autobusu. Žádná nemá všechno a některé nemají nic…
Velké přestupní zastávky jako Keiser Wilhelms gate a Korsegata v centru Ålesundu nebo Gatestopp Moa u autobusového nádraží mají odjezdové tabule a skvěle se na nich orientuje. Zatávku označenou svým názvem jsem někde viděla, ale nevzpomenu si, kde to bylo. Většina zastávek je označená jen modrou cedulkou s autobusem – když nevíte, kde jste a co tam jezdí, tak si to buď najdete na mapě, nebo se necháte překvapit. A konečná v Alnes, to byl zážitek – ani tabule, ani název, ani cedulka s autobusem, jen betonová budka, která vypadá jako autobusová zastávka, ale co já vím… Tím, že je to konečná, doufala jsem alespoň, že tam autobus bude mít pár minut rezervy. Zlatý voči. Spoj s odjezdem 18:55, toho dne poslední, přijel v 18:54, kdy já už měla nervy vyteklé po podlaze a hlavu plnou úvah, kolik asi bude stát cesta do Ålesundu taxíkem.
Tím, že je většina zastávek označená jen obrázkem autobusu, se taky hůř zjišťuje, jestli stojíte ve správném směru. V Ålesundu jste na soustavě ostrovů – a i když víte, že chcete na sever, může být vjezd do meziostrovního tunelu od vás na jih. Na menších ostrovech autobusy různě kličkují, aby je pokryly celé.
Když stojíte na správné zastávce a vidíte správný autobus, je ještě potřeba si ho zastavit. Znamení podle Fram se dává sokolským upažením a někteří místní u toho i skáčou do silnice, nejspíš v obavě, aby nebyli přehlédnuti, protože další spoj jede třeba za hodinu. A pak si konečně můžete oskenovat ten QR kód!
V autobuse se pak málokdy můžete zasnít a kochat, protože potřebujete sledovat na obrazovce, která bude příští zastávka. Nehlásí se nic s výjimkou stiskutí tlačítka Stop. (Na výše zmíněné cestě z Alnes by se moje nervy neuklidnily ani po nástupu, protože tohle byl ten spoj, kde řidič kvůli dlouhým tunelům neměl signál, a tedy ani neukazoval následující zastávky. Naštěstí jsme jeli až na druhou konečnou a už jsme ji znali, takže jsem byla v klidu.) Hezké ale je, že autobusy jsou tlačítky Stop poseté a každé sedadlo má nějaké na dosah.
Vy pro nás měl význam jako doprava z letiště. Vzhledem k našemu pozdnímu a zpožděnému příletu jsem byla neskutečně vděčná za jejich přístup k věci – autobus ve 23:45 měl být dávno v trapu, když jsme se konečně dostali z letiště, ale jak Vy slibovalo při koupi jízdenek, odjezd autobusu se přizpůsobuje příletu letadel. Asi to dává smysl, když na Vigru přiletí něco jako dvanáct letadel za den…
Původně jsem s ním počítala i pro cestu na letiště, ale pak jsme se rozhodli jinak. Fram uvádí, že nemá žádnou zastávku v dochozí vzdálenosti od letiště. Asi máme jinou definici slova dochozí. Zastávka Røysa je od letiště kilometr a půl, jednou za hodinu tam jezdí linka číslo 3 a pokud máte podobně jako my prostoj mezi odchodem z ubytování a odletem a štěstí na počasí, není problém to dojít. Až k letišti vede asfaltovaná cyklostezka, po které se krásně táhne kufr.
A když mluvíme o tom cestování, poznatek závěrem – kdybyste si zapomněli koupit zásoby brunostu na doma, je k sehnání i na letišti Vigra. (Brunost je hnědý sýr, vyrábí se ze syrovátky, smetany a mléka různého původu a hnědý je kvůli karamelizaci. Chuťově je nasládlý, skvělý na palačinky nebo vafle! Brát! Mňam!)
